Ing. Blanka Kocourková, CSc: Léčivá síla stromů

Přednáška Ing. Blanky Kocourkové, CSc, konaná dne 6.8.2018    na téma Léčivá síla stromů


Bříza bělokorá

Dorůstá výšky asi 25 m, dožívá se až 60 let. Je to nenáročná dřevina, vyskytuje se na nenáročných, kyselých, chudých půdách. Množí se semeny, která jsou roznášena větrem. Uměle se vysévají semena na jaře. Bříza se také dá množit řízkováním.


Sbírají se pupeny na jaře (IV – V) ze starších stromů, listy se také sbírají na jaře (IV – VI). Suší se ve stínu při teplotě do 40°C. Dále se sbírá kůra také na jaře, suší se na slunci.


Listy obsahují flavonoidy, silici, třísloviny, vitamin C, fytoncidy (přírodní antibiotika). Účinná látka BETULIN má močopudný účinek, schopnost čistit krev. Působí preventivně na tvorbu močových kamenů, zmírňuje příznaky dny a revmatických potíží. Šťáva z kmenů (míza) se používá ve vlasové kosmetice, vyrábí se z ní sirup, víno, ocet. Březový dehet se používá ve farmacii k přípravě mastí na kožní projevy, hlavně lupenku. Dehet se připravuje destilací dřeva a kůry. V rozpraskané kůře je obsažen voděodolný vosk, který se používá k napouštění kůží. Olej z pupenů se přidává do mýdel.


V přírodě je bříza považována za plevelný strom.  Pro průmyslové využití léčivých účinků se pěstuje ve specielních výsadbách. Pyl z květů je významným alergenem. Mladé lístky břízy se přidávají do salátů.


Černý bez

Pěstování černého bezu má u nás velkou tradici. Býval považován za keř s nadpřirozenou mocí, dával se novomanželům, aby je ochránil před nemocemi. Říká se: před bezem smekni, před heřmánkem klekni.


Bez černý je keř (vzácněji strom) až 5m vysoký. Roste na pasekách, okrajích lesa, křovinatých stráních, na vlhkých, dusíkem bohatých půdách. Na pěstování neklade žádné větší nároky. Vzhledem k tomu, že květenství vyrůstají na jednoletých výhonech, lze pravidelným odstraňováním odplozených výhonů podpořit větší sklizeň.


Květy obsahují flavonoidy, stopy silice, vitamin C, minerální látky, kyanogenní glykosid sambunigrin, třísloviny, cukr a sliz. Plody obsahují antokyanová barviva, organické kyseliny, cukry, flavonoidy, vitamíny  A, C, B, hořčiny a pektiny.


Jedovatý sambunigrin je obsažen ve všech vegetativních orgánech, semenech a nezralých plodech. Může způsobovat dávení, zvracení, bušení srdce, dušnost. Sambunigrin se zráním a tepelnou úpravou (sušením) rozkládá.


Květy mají potopudné a močopudné účinky, podporují tvorbu mléka. Snižují horečku, mají mírně projímavé účinky. Široce se využívají při chorobách z nachlazení a zánětech horních cest dýchacích. Rozpouští hleny a zklidňují sliznice. Jako kloktadlo lze využít při angíně, zánětech hltanu a zánětech v ústech. Mají též spasmolytické účinky, používají se při zánětech močového měchýře.


Sbírají se celá květenství, suší se při teplotách do 40°C. Skladovat lze max. 1 rok, ne v plátěných pytlících, ale v papírových obalech nebo sklenicích.


 Pyl z květů je také významným alergenem.


 


Plody jsou projímavé, močopudné a zvyšují produkci potu. Používají se při chronických zánětech horních cest dýchacích s úporným kašlem, dále jako podpůrný prostředek při léčbě revmatismu, migrénách. V lidovém léčitelství se používaly další lékové formy – bezinková povidla, víno proti bolestem nervů, sirup proti zácpě, ocet na masáž svalů.


Plody sušíme při teplotě do 50°C, odstopkováváme pomocí vidličky. Listí č. b. lze nadrtit a přidat do koupele.


Bez černý má příbuzné druhy: Bez chebdí,  který je jedovatý a nemá využití (květy nevisí, ale stojí !). Bez červený má v léčitelství omezené využití, slouží jen jako okrasný keř.


 Hloh

Roste divoce na okrajích lesů a křovinatých stráních. Prospívá mu sušší, zásaditá nebo alespoň neutrální půda. Hodí se na slunné a polostinné stanoviště. Dobře snáší řez a tvarování. Je ideální pro živé ploty.


Sbírají se listy spolu s květy na počátku kvetení (přelom května a června). Květy mají sklon hnědnout, je třeba sušit rychle a pečlivě. Droga je bohatá na flavonoidy, proantokyanidy, triterpenové kyseliny, aminy a deriváty purinu. Čerstvé květy často páchnou po rybách kvůli obsahu aminu.


Výtažky a přípravky z hlohu posilují činnost srdce, snižují krevní tlak a rozšiřují cévy.  Nasazení hlohu je vždy nutné konzultovat s lékařem. Droga působí jako mírné sedativum, používá se při nespavosti. V lidovém léčitelství se zmiňuje použití povidel z hložinek proti průjmu a na posílení.


Dřevo z hlohu se vyznačuje velkou pevností, je proto v oblibě mezi řezbáři.


 Kaštan koňský (jírovec)

Jírovec pochází z balkánského poloostrova, na naše území se dostal až v 16. století. Roste v parcích a stromořadích, kam byl vysazen. Dorůstá do výšky 20-30m. Snese zastínění, ale nejlépe se mu daří na slunci. Pletivo listů vyžírají larvy klíněnky jírovcové, čímž způsobují velké škody na porostech. Když opadnou listy, zůstávají po nich na větvích jizvy v podobě koňské podkovy. Zde má původ označení kaštan koňský. Rodové jméno Aesculus lze přeložit jako jedlý. Kvůli obsahu saponinů mohou ale kaštany vyvolat otravu.


 Hlavní využívanou částí jsou semena. Kaštany se sbírají v srpnu až září. Suší se při teplotě do 60°C. Sbírá se také květ v době plného květu, případně i kůra brzy zjara. V semenech je obsažen komplex saponinů, známých jako aescin, dále třísloviny, flavonoidy, škrob, tuky a bílkoviny. Květy obsahují cukry, sliz, flavonoidy. V kůře se nachází třísloviny a kumarinové kyseliny (aeskulin).


Aescin se izoluje a podává v mnoha přípravcích jako venototikum. Zpevňuje stěny cév, snižuje lomivost a propustnost vlásečnic. Předávkování vede k bolestem hlavy, zažívacím obtížím, poruchám menstruace a kloubním potížím.


Z kůry se izoluje aeskulin. Přidává se do přípravků při chronické žilní nedostatečnosti. Dokáže pohlcovat určitou část UV záření, proto jej mohou obsahovat některé masti na ochranu před světlem.


Plody – kaštany se špatně suší. Průmyslově je u nás zpracovává Galena Opava jako součást nadnárodní firmy.


Lípa srdčitá

Je v ČR hojná v listnatých lesích. Vysazuje se v parcích a stromořadích. Lípa velkolistá kvete asi o 14 dní dříve. Šlechtí se lípy do keřovité podoby, neboť sběr květů je na vysokých stromech velice obtížný. Příbuzné druhy lip mají nevyrovnaný poměr obsažených látek, které jim dávají fádní olejovitou vůni a chuť. Jedná se zejména o lípu stříbrnou a lípu americkou.


Květenství obsahuje flavonoidy, silice s hlavní složkou farnesolem, třísloviny a slizy. Lipový květ je účinným prostředkem vyvolávajícím pocení, je močopudný, působí protizánětlivě a tlumí křeče hladkého svalstva. Květ se používá buď samostatně nebo ve směsích při podpůrné léčbě nemocí z nachlazení nebo při onemocnění močových cest. Zevně se používá jako kloktadlo proti zánětům v ústech a do posilujících koupelí.


Lípa je medonosný strom, lipový med je velmi oblíbený. V minulosti se používala i kůra lipových stromů a to dřevěné uhlí z kůry jako prostředek proti průjmu. Vysoký obsah tříslovin má také příznivý vliv na funkci žlučníku. Výluh z lipových květů se doporučuje k oplachům vlasů a proti pihám.



Ořešák královský

Patří k pěstovaným druhům po celé Evropě. Zřídka kdy zplaňuje. Pokud pěstujeme ořešák z jádra, začne plodit nejdříve za 10 let. Dřívější úrodu poskytují roubované podnože.

Počátkem léta se sbírají a suší mladé listy. Zbavují se řapíku a středního vřetena. Je třeba postupovat rychle, aby nedošlo k zhnědnutí a znehodnocení. Kromě toho se suší oplodí, které se sbírá před dozráním plodů. Zastoupeno je značné množství tříslovin, vitaminu C, stopy silice. Glykosidy juglon a hydrojuglon, které barví pokožku, obsahuje především slupka plodů. Po usušení listů lze juglon nalézt jen ve stopovém množství. Protože tato látka poškozuje buňky, nedoporučuje se dlouhodobé užívání.

Jádra obsahují hodnotný olej, který tvoří z velké části polynenasycené mastné kyseliny linolenové a linolové. Experimentálně byla prokázána schopnost oleje snižovat hladinu cholesterolu. Vlašské ořechy mají vysoký obsah draslíku a vlákniny. Ořešák zevně léčí mírné kožní záněty. Nálev se používá k omývání, obkladům či  koupelím. Poskytuje úlevu při akné, vyrážkách, nadměrnému pocení dlaní či chodidel. K ošetření hemoroidů se kombinuje s dubovou kůrou. Vnitřně dle lidového léčitelství pomáhá léčit žaludeční a střevní potíže, nechutenství. Působí proti průjmu. Sušené slupky slouží k barvení vlasů na hnědo.



Rakytník řešetlákový

Je to dvoudomá dřevina, která se vysazuje v parcích, zahradách i na produkčních plochách. Divoce rostoucí je např. v západní nebo jižní Evropě. Nemá zvláštní požadavky na půdu ani počasí. Snese jak nadbytek, tak mírný nedostatek vláhy, je mrazuvzdorný.

Plody obsahují velké množství cenných látek. Dužnina plodů obsahuje olej, který se používá při popáleninách, omrzlinách, žaludečních vředech, střevních chorobách a regeneraci tkání po ozařování. Dále obsahují karotenoidy, sacharidy, vitaminy skupiny B, vitaminy  C,D,E,K.  Bohužel se špatně sklízí. Nejlehčí a osvědčenou metodou je zmrazování plodů. Během sklizně se odstříhávají větvičky, následuje zmrazení na teplotu -18°C. Poté se plody setřepou a zpracují. Je možné odstřihnout max. 30% rostliny.

Rakytník se využívá v potravinářství (sirupy, kompoty, džemy), v  medicíně – léčba kožních onemocnění, vředů, zažívacích a gynekologických potížích a v kosmetice.



Topol osika

Roste obyčejně při okrajích lesů a na pasekách. Topol černý je vysazován v alejích a větrolamech.

Drogám z topolu se připisují antimikrobiální účinky, schopnost tlumit horečku a revmatické potíže. Mast z pupenových výtažků podporuje hojení ran, mírní bolest a zánět. Výtažky z pupenů lze najít v přípravcích proti hemoroidům a na spáleniny od slunce. Sušená kůra se přidává do léčiv proti bolestem vč. revmatických. Tinktura omezuje výskyt borelií.

 

Záznam přednášky zpracovala Ing. Libuše Peclová

Celkem:
Dnes:
On line:
459290
45
1
Zpět na předchozí stranu Nahoru

Základní organizace Českého zahrádkářského svazu Šlapanice
Kolárova 928/37, 664 51 Šlapanice, č.zo: 603006, IČO: 70967717, mail: zahradkarislapanice@seznam.cz
Č Z S: územní sdružení, specializované organizace, odborné poradny, kalendárium, diskusní fórum, výstavy.