Ing. Bohumil Zavadil: zelené dřeviny

Záznam přednášky Ing. Bohumila Zavadila ze dne 9.4.2018 na téma

Stálezelené dřeviny

 

Stálezelené dřeviny jsou zajímavé jak v létě, tak v zimě.  Čas od času se stane, že přes zimu rostliny uschnou. Listy vypařují vodu, ale kořeny v zamrzlé půdě ji nemohou přijímat. Proto je vždy na podzim pořádně zalijeme, před zimou nakryjeme chvojím, aby kořeny rychle nepromrzaly. Není vhodné zakrývání listím, drží se v něm myši, které potom ohlodávají kořenový krček, listí také může plesnivět.

Dřeviny vysazujeme do takového místa za domem, které bude v zimě mezi 13. až 15. hodinou ve stínu. V parcích se vysazují buď ze severní strany budovy, anebo jako podrost pod vyššími dřevinami.

Zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens), lidově krušpánek, též nazývaný zimostráz obecný, je stálezelený keř nebo stromek s drobnými listy, pocházející ze Středomoří. V Česku je hojně pěstován jako okrasná dřevina. Snáší hluboký řez, nenáročný, dlouhověký a vypadá luxusně. Jeho nevýhoda je, že zpočátku pomalu roste. Používá se jako náhrada za myrtu. Před dvěma lety byl hojně zdecimován obalečem zimostrázovým, který se objeví jednou za čas, vše zničí a pak se ztratí. Ošetřuje se postřikem vodou nebo Mospilanem, někdy to zabere. V rajském dvorečku kapucínského kláštera v Brně roste buxus vysoký 6 m, stáří se odhaduje na 500 let.

Mahonie cesmínolistá (Mahonia aquifolium). Jedná se o houževnatou a odolnou rostlinu, její  krásné žluté květy jsou medonosné, lákají včely a plody v zimě s oblibou vyhledává ptactvo.  Plody jsou jedlé, ale ne moc dobré. Daří se jí prakticky všude, ve stínu, na suchu, v chladu i na slunci. Hodí se na osazení tmavých či nevzhledných koutů zahrady nebo do skalky. Tmavě zelené listy jsou na okraji jemně trnité. Využívají se především v dekorativních vazbách.

Cesmína ostrolistá (ilex aquifolium). Cesmíny jsou stálezelené, opadavé i popínavé rostliny. Často se pletou s mahonií. Pěstují se především pro krásné listy a ozdobné plody. Pěstujeme na dobře propustných půdách, bohatších na živiny a na plném slunci. Čím je pro Čecha jmelí, tím je pro Angličana cesmína. Používají se u nich místo našeho vánočního stromečku. Ačkoli u nás tento keř jako vánoční symbol zcela nezdomácněl, pro jeho vroubkované listy a červené kuličky se používají k adventním dekoracím. Plody jsou mírně jedovaté. Cesmín existuje mnoho kultivarů, některé jsou méně trnité. Na zahradě je vysazujeme raději do rohu, abychom si nepotrhali šaty.

Břečťan popínavý (Hedera helix) je stálezelená popínavá rostlina, která se hodí do stinných koutů zahrádky, i když to není podmínkou. Kamkoliv ji zasadíte, bude se plazit po jakékoliv opoře a záhy vytvoří zelenou kulisu. Může pokrýt zeď domu, která jinak nepůsobí příliš vábně, přísavnými kořínky se zachytí v jakékoliv škvírce. Výborně snáší stín i sucho. Roste rychlostí až 3m za rok. Jakmile vykvete (květy včely přímo milují) a na jaře vytvoří modré bobule (jedovaté), vypouští boční výhonky a vytváří hustou vrstvu. Porost může být tak těžký, že může strhnout omítku. V extremních podmínkách (stín, sucho) bývá používán náhradou za trávník.


 


Bobkovišeň lékařská  (Střemcha vavřínová - Prunus laurocerasus ) patří mezi oblíbenou stálezelenou dřevinu, která je vhodná jak do živých plotů, tak do krycích stěn. Tvoří hustý keř dorůstající až do 4 m. Na svých dřevitých větvích nese velké, vejčité listy, které jsou lesklé a mají tmavě zelenou barvu. Na přelomu jara a léta vykvétá svícovitými, hroznovitými květy barvy slonové kosti, které krásně voní. Na podzim tvoří zpočátku červené, později černé plody - bobule. I když jsou hojnou pochoutkou pro ptactvo, pro člověka jsou bobule prudce jedovaté. Existuje velké množství odrůd.

Hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea) je velmi oblíbený a často využívaný keř, který ani v zimě neztrácí listí. Na jaře je zaplaven bílými květy a v létě a na podzim oranžovými či karmínově červenými plody. Bujně rostoucí keř tvoří díky trnům neproniknutelné tvary. Stříhání je velmi obtížné, tvoří neproniknutelné živé ploty. Je z čeledi růžovitých, trpí padlím i strupovitostí a spálou růžokvětých. Je odolná vůči zasolení půdy (u silnic), smogu, je téměř nezničitelná.

Zimolez klouboukatý (Lonicera pileata). Stálezelený keřík dorůstající do výšky 0,5m a do šířky až 0,8m. Listy jasně zelené lesklé, podobné zimostrázu. Nenáročná na pěstování a na stanoviště. Vysazujeme jako podrost vyšších keřů, do skalek, na stříhané lemy záhonů či nízké živé ploty, či když potřebujeme zakrýt něco nevzhledného.

Brčál menší (Vinca minor - barvínek menší)  je polokeř, vytváří husté zelené koberce a na jaře navíc, na světlých místech s výživnou půdou, přináší množství nejčastěji modrofialoých  výrazných květů, je proto oblíbenou nenáročnou okrasnou rostlinou. Hodí se do trvalkových záhonů. Je lehce jedovatý.

Vřesovištní rostliny vyžadují kyselou půdu bez vápníku. Tu dosáhneme přidáním většího množství čisté rašeliny nebo borové hrabanky.

Vřesovec masový (pleťový  - Erica Carnea). Vřesovcejsou velmi vděčné zahradní keříčky, které mají jehlicovité listy a brzy na jaře kvetou růžovými medonosnými květy.  Chtějí velmi chudé půdy, nesnášejí vápník, ale není nutná půda kyselá.  Na jaře je vhodné sestřihnout, ale ne až do starého dřeva.


 

 

 


Rhododendrony (pěnišníky) jsou spolehlivé, překrásně kvetoucí stálezelené keře pocházející z jihozápadní Asie, Himalájí, Severní Ameriky a dokonce Evropy. Z volně rostoucích druhů byly kříženy nové odrůdy, u kterých se neustále zdokonalují jejich přednosti. v Průhonickém parku představují rododendrony v jarních měsících nejatraktivnější rod dřevin. Nesázíme je tam, kde by byly vystaveny plnému polednímu slunci. Ideální přistínění jim poskytne třeba severní strana domu nebo stromy. Výsadbová jáma by měla být o průměru 4 -5 m a aspoň 60 cm hluboká.  Dno výsadbové jámy vyplníme hrubým štěrkem jako drenáž. Provlhčenou kyselou rašelinu je možno smíchat s hrabankou nebo drcenou, nejlépe borovou kůrou. Zemina by měla mít pH 4,5 – 5,5. Kvalitu a především kyselost zeminy nelze ošidit.

Rhododedron hybridum - prokřížený s kavkazským, je méně náročný, nebývají problémy.

Rhododendron rezavý (Rh.Ferrugineum ). Své jméno získal díky tomu, že spodní strana jeho listů je pokrytá rezavou pryskyřičnatou plstí, která rostlině pomáhá bránit se proti větrům, které rostlinu vysušují. Není to nemoc.

 

 

Na základě přednášky sestavila Libuše Peclová

duben 2018

Celkem:
Dnes:
On line:
459290
45
1
Zpět na předchozí stranu Nahoru

Základní organizace Českého zahrádkářského svazu Šlapanice
Kolárova 928/37, 664 51 Šlapanice, č.zo: 603006, IČO: 70967717, mail: zahradkarislapanice@seznam.cz
Č Z S: územní sdružení, specializované organizace, odborné poradny, kalendárium, diskusní fórum, výstavy.