Zájezd ZO ČZS Šlapanice do Bratislavy.


Základní organizace ČZS Šlapanice uspořádala pro své členy dne 20. září 2014 zájezd do Bratislavy a na hrad Devín.

Ke kladům zájezdu patřil kromě slunečného počasí i profesionální výkon slovenského průvodce. Svým poutavým výkladem nás seznámil jak s moderní výstavbou nové Bratislavy, tak i s památkami její historické části.



Bratislava

 je hlavním městem Slovenské republiky. Tato metropole na jihozápadě země, přesněji na západním Slovensku, se rozkládá na obou březích řeky Dunaje, druhé největší evropské řeky, na úpatí výběžků Malých Karpat a na okraji Podunajské nížiny, poblíž hranic s Rakouskem a Maďarskem. Má podobnou geografickou polohu jako nedaleká Vídeň a Budapešť. Od Vídně je vzdálená 65 km, od Budapešti 180 km a od Prahy 330 km. Počtem obyvatel je Bratislava i největším slovenským městem (530 tis. obyvatel). Její rozloha činí 367,5 km² a hustota zalidnění je 1220 ob./km². Administrativně se Bratislava člení na 5 okresů a 17 městských částí. Po vzniku samostatné Slovenské republiky se stala sídlem prezidenta a Národní rady. Nejznámější dominantou Bratislavy je čtyřboký Bratislavský hrad. Je to národní kulturní památka, která slouží státní reprezentaci a jako sídlo Slovenského národního muzea s historickou a hudební expozicí. Mezi další významné památky města patří Děvínský hrad, gotický Dóm sv. Martina, Stará radnice, Slavín a Michalská brána. Historickým jádrem je Staré město. V okrajových částech města převažují poválečná panelová sídliště. Nejdůležitějšími průmyslovými odvětvími jsou zpracování ropy a další chemická výroba (podniky Slovnaft nebo Istrochem ), strojírenství, gumárenství (Matador) a elektrotechnické obory. Bratislava je taktéž střediskem slovenského školství (Univerzita Komenského, založená roku 1919, Slovenská technická univerzita, Ekonomická univerzita, Vysoká škola múzických umění, Vysoká škola výtvarných umění), vědy (Slovenská akademie věd, vědeckovýzkumné ústavy) a kultury (Slovenské Národní divadlo, Slovenská národní galerie, Slovenské národní muzeum, Slovenská národní filharmonie). Je významným dopravním uzlem silniční, železniční, letecké a vodní dopravy. Turisté, kteří navštíví toto město mohou využít pro cestování městskou hromadnou dopravu (autobusy, tramvaje, trolejbusy) anebo taxi služby. Městská hromadná doprava pokrývá téměř celé zastavěné území města.



 




Historie

Bratislava vznikla na místě, kde se v minulosti křížily významné obchodní cesty. Podunajská, která spojovala východní a jihovýchodní Evropu se západní, a Jantarová, která spojovala jižní, jadranskou oblast se severní, pobaltskou oblastí. První osadníci se tu objevili už v mladší době železné, kdy na území dnešního hlavního města Slovenska vzniklo sídliště Keltů Oppidum. Keltové byli známí především svou vyspělou řemeslnou výrobou, a právě proto toto místo patřilo k nejvýznamnějším v tehdejší střední Evropě. Pozdější vykopávky potvrdily i římské osídlení. Slované začali Bratislavu osídlovat od 6. století. Založili i dnešní bratislavskou dominantu - Bratislavský hrad. Jednalo se původně o slovanské hradiště z 9. století, ze kterého později

vznikl pohraniční hrad, který byl dále přestavěn až do dnešní podoby. Návrší, na němž hrad stojí, bylo osídleno zřejmě už v roce 2500 př. n. l. První písemná zmínka o městě pochází z roku 907 n. l., ale městské výsady získala Bratislava až v roce 1291 od uherského krále Ondřeje III. V roce 1464 udělil Matyáš Korvín tomuto městu významné právo meče. To znamenalo, že městská rada mohla sama trestat provinilce i tím nejvyšším trestem, trestem hrdelním. V roce 1465 tu vznikla první vysoká škola na Slovensku s názvem Academia Istropolitana. Podíl na jejím založení měl opět Matyáš Korvín se souhlasem papeže Pavla II. Svou činnost univerzita zahájila o dva roky později. Byly otevřeny tyto fakulty: teologická, právnická, lékařská a filozofická. V letech 1526 až 1784 byla Bratislava hlavním městem Uherska, které tu mělo orgány uherské státní správy. Uherští králové byli korunováni v gotické katedrále sv. Martina. Dalším významným rokem byl rok 1805, kdy byl v Primaciálním paláci podepsaný tzv. Bratislavský mír mezi Napoleonem Bonapartem a rakouským císařem Františkem I. Tento mír však Napoleon porušil, když 26. až 28. června roku 1809 bombardoval Bratislavu z petržalské strany Dunaje. Další historickou událostí byl ničivý požár v květnu roku 1811, který zlikvidoval nejen Bratislavský hrad a jeho přístavby, ale i velkou část podhradí. Po několika marných snahách o obnovu mu vrátila nový život a kulturní poslání až velká rekonstrukce v roce 1953. Hlavním městem Slovenské republiky je Bratislava od roku 1919. Dalším významným politickým aktem bylo podepsání Zákona o československé federaci 30. listopadu 1968, kterým Bratislava získala statut hlavního města SSR. Od 1. ledna 1993 je hlavním městem samostatné Slovenské republiky. Dnešní Bratislava měla v různých dobách různé názvy. Současný název Bratislava (od roku 1919) pochází zřejmě od slovanského knížete Břetislava nebo též Braslava.



Devínský hrad (Hrad Devín) jsou zříceniny gotického, později slohově přestavovaného hradu, vypínající se majestátně nad stejnojmennou obcí, městskou částí Bratislavy (okres Bratislava IV). Zabírají téměř celé temeno hradní skály nad soutokem Dunaje a Moravy.

Hrad má jedny z nejpohnutějších ale i nejbohatších dějin z hradních sídel na Slovensku. S existencí někdejšího hradiště se spojuje přítomnost keltského a později římského etnika na našem území. Hrad byl svědkem slávy i pádu Velké Moravy, prvního slovanského státního útvaru na území Slovenska, a byl důležitou součástí soustavy pohraničních pevností Uherského království. Spolu s nedalekým Bratislavským hradem tvoří dvojici významných reprezentantů slovenské národní historie.


Nejstarší dějiny


Devínský hrad patří spolu s Bratislavským a Nitranským hradem k nejstarším, historicky doloženým hradním objektům na Slovensku. Jeho minulost sahá do prehistorických dob.


Devínský hrad se vypíná na masivním bradle, které z jižní strany kromě Dunaje chránily bažiny, ze západu řeka Morava a ze severu masiv Devínské Kobyly. Samotný hrad byl ze strategického hlediska přirozenou ochranou Devínské brány, geografického vstupního prostoru do Karpatské kotliny. Široký tok Dunaje zde udával směr důležité kontinentální obchodní cesty mezi západem a východem, tzv. Podunajské cesty, která zde protínala známou Jantarovou stezku, vedoucí od Středomoří k Baltu. Je tedy přirozené, že výhodná poloha přímo předurčovala toto místo ke střetu dvou evropských kultur - východní a západní. Tyto danosti spolu s vhodnými přírodními podmínkami na život člověka - vodní toky bohaté na ryby, dostatek zvěře v okolních lesích - podmiňovaly trvalé osídlení tohoto území od 5. tisíciletí př. Kr. až prakticky do 19. století.

Množství a kvalita archeologických nálezů dokládá, že v rámci osídlení Devínské hradní skály se vyskytovalo pět nejsilnějších období: halštatskékeltské (laténské), římské a velkomoravské období



S použitím oficiálního informačního zdroje a fotografií př. Marty Fišerové vypracoval Stanislav Merta.


Celkem:
Dnes:
On line:
459332
39
1
Zpět na předchozí stranu Nahoru

Základní organizace Českého zahrádkářského svazu Šlapanice
Kolárova 928/37, 664 51 Šlapanice, č.zo: 603006, IČO: 70967717, mail: zahradkarislapanice@seznam.cz
Č Z S: územní sdružení, specializované organizace, odborné poradny, kalendárium, diskusní fórum, výstavy.