Reportáže ze zájezdů
|
| Foto: V. Luža |
Také letos jsme se vydali v sobotu 7. října 2017 na výstavu Hortikomplex do Olomouce přes Čechy. Jsou to však Čechy pod Kosířem, které leží na úpatí kopce Velký Kosíř. Navštívili jsme zde zámek s přilehlým parkem o rozloze 21,5 ha, který patří k vyhledávaným cílům návštěvníků. Jezdí se na něj dívat turisté, milovníci dendrologie i ti, kterým učarovalo kouzlo jeho zákoutí.
Hlavním směrem prohlídky jsou expozice zámku, kterými nás provedla příjemná, mladá průvodkyně a seznámila nás s celou historií, která začíná tím, že první zmínka je z roku 1359 a hovoří o tom, že zde stávala gotická vodní tvrz obklopená dvěma rybníky, kterou vlastnil Lúček z Čech. V 15. století značně zpustla a ve druhé polovině 16. století byla vybudována nová renesanční tvrz. Mezi lety 1708 – 1716 byl objekt na popud kněžny Marie Terezie z Lichtensteina přestavěn na barokní čtyřkřídlý zámek.
V roce 1768 koupil panství Emanuel Telez da Silva de Menezes e Castro hrabě Tarouca, původem z Kastilie. Rod Silva – Taroucové vtiskli zámku současnou klasickou podobu a proslavili jej působením jednoho z nejvýznamnějších českých malířů Josefa Mánesa (1820 – 1871), který byl jejich rodinným přítelem, vtipným společníkem a učitelem malířství. Během svého pobytu mezi lety 1849 – 1871 zde vytvořil více jak sto uměleckých děl.
Při procházce zámeckým parkem, který patří mezi nejcennější romantické krajinářské realizace v ČR, se před námi neustále otvíraly nové a nové krajinné scenerie s obrazy barevného podzimu. Po výstupu po 50 schodech na 15 metrů vysokou Červenou vyhlídkovou věž jsme shlédli park z ptačí perspektivy. Pod věží na paloučku se prostírá nevelký hřbitov rodu Silva Tarouca. Klikaté cesty kouzelným parkem kolem rybníčku nás vedli k jeskyni s hladovým drakem až k Mánesovu pavilonu, který mu sloužil jako atelier. Nahlédnutím do oranžerie, kde se pořádaly plesy a zábavy, skončila návštěva parku a zámku Čechy pod Kosířem doprovázena mírným deštěm, který nás provázel až do Olomouce. Tam jsme přijeli již za příjemného počasí prohlédnout si podzimní zahrádkářskou výstavu Hortikomplex na výstavišti Flora ve Smetanových sadech.
V hlavním pavilonu A, který byl naaranžován profesionálními floristy, byly expozice profesionálních pěstitelů se špičkovými výpěstky ovoce a zeleniny. Sice mimo hlavní expozici, ale o to zajímavější byla výstava Europom. Zde jsme mohli zavzpomínat na ovoce, které pěstovali naši dědové a otcové a také pěstitelé z evropských zemí. Poděkujme jim, že se dochovaly starší odrůdy jabloní a hrušní. Je jich stále mnoho a proto je nelze vyjmenovat všechny, ale namátkou vyjmenujme zajímavé. Albrechtovo, Matčino, Krasokvět, Kardinál, Kanadská reneta, Panenské, Gravštýnské, Čistecké lahůdkové a mnoho dalších krajových s místními názvy. Z hrušek si připomeňme Napoleonovu, Pastornici, Děkanku, Thioritova, Muškatelka a další.
Hledal jsem jedno jablíčko a našel. Byla to Heltlina – jablíčko, které má v sobě 3x více fenotických látek, které působí proti vzniku rakoviny.
Přes množství stánků se vším možným i nemožným jsme se dostali do pavilonu G, kde byly expozice zahrádkářského svazu ze všech okresů Moravy. Podle vystaveného ovoce bylo vidět, že jarní mrazy nepůsobily všude.
Na stáncích se zahrádkářským sortimentem bylo tolik lákavých výpěstků, že jsme neodolali a nakoupili si je do svých zahrádek. Jen mě mrzí, že jsou zde vytlačováni z trhů čeští pěstitelé polskými prodejci ze sortimentem, který nemusí mít dobrou kvalitu se zárukou zdravé a kvalitní sadby.
V jedné expozici mě zaujal odkaz neznámého starého hospodáře a pěstitele, který jej napsal svému vnukovi a tím dalším vnukům do budoucnosti. Cituji:
Milý vnoučku,
prosím přijmi za své býti dobrým hospodářem…
Uchovej i svým vnukům naše pole, žij v souladu se zákony přírody,
buď dobrým člověkem a pečuj i o druhé!
Věř, že na tebe myslím s láskou a ve své době jsem dělal, co jsem uměl nejlíp.
Pán Bůh tě
opatruj.
Tvůj děda.
Vladimír Luža
zpět