Reportáže ze zájezdů
|
| Arboretum Makču Pikču (Foto: V. Luža) |
(26. května 2018)
Arboretum Makču Pikču, hrad Sovinec a Pradědova galerie, to byl námět na uspořádání zájezdu, na který jsme se vydali za krásného počasí v sobotu 26. května 2018. Plně obsazený autobus vyjížděl ze Slavkova v 7.30 hodin po dálnici směrem na Vyškov, Olomouc a Šternberk. Cestou mnozí v duchu přemítali, jaké překvapení je čeká a zda splní jejich očekávání. Jízda byla plynulá a bez jakéhokoli zdržení jsme v 9 hodin vystupovali na parkovišti u Arboreta, které je umístěno v přírodním svahu s nádherným výhledem do Hornomoravského úvalu v obci Paseka u Šternberka.
Majitel pan Ing. Radim Slabý nás krátce na úvod seznámil s tím, jak před více před 10 léty začal na bývalé skládce slévárenských písků a stavebních sutí vytvářet toto pro nás nádherné dílo.
Skvělé mikroklima je vhodné pro růst i polosubtropických rostlin. Všechny druhy rostlin jsou pěstovány v čedičovém substrátu, který jim dodává potřebné živiny, zadržuje vláhu a zabezpečuje jejich hustý a kompaktní růst.
V unikátním přírodním prostředí se vyskytuje mnoho teplomilných živočichů od kudlanky přes samotářské včelky, čmeláky a velmi zajímavé druhy motýlů, draví brouci, cvrček polní, saranče modrokřídlá, mravkolev číhající na mravence a mnoho dalších.
Prohlídková trasa vede ve svahu mezi terasami ze suchých kamenných zídek osázených více jak 3200 druhy rostlin. Z odpočinkového posezení ve vyhlídkových chýších a z kvetoucí přírodní pergoly je nádherný pohled na různě kvetoucí skalničky, růže, bylinky a cibuloviny. Zde jsme se odreagovávali od běžného života pohledem na pod námi ležící přírodu Hornomoravského úvalu.
Okouzleni krásou květů jsme si na rozloučenou s arboretem zakoupili sazeničky vyhlédnutých rostlinek v přesvědčení, že dosáhneme těch samých, a nebo ještě větších, úspěchů.
Moc jsme se autobusem nesvezli a hned po třech kilometrech byla zastávka na parkovišti pod hradem Sovinec.
Po zaplacení hromadného vstupného jsme obdrželi razítko na obnaženou část našeho těla a začala neorganizovaná prohlídka hradu. Mezi pátou a šestou bránou na pátém nádvoří probíhala ukázka výcviku dravců a divadelní pohádka pro děti „ My se vlka nebojíme“. Po té jsme se rozešli k prohlídkám jednotlivých expozic.
Při jedné prohlídce jsme se od průvodce oděného do historického oblečení dozvěděli vše o jeho historii. Jeho podrobný výklad byl tak bohatý na podrobnosti o všech majitelích a zabral by více stránek, proto další jen v kostce. Více na www.hradsovinec.cz
Hrad Sovinec byl založený bratry Pavlem a Vokem z rodu Hrutoviců mezi léty 1329 a 1332 na okraji Nízkého Jeseníku na masivu Sovinecká vrchovina v nadmořské výšce 480 metrů poblíž historické cesty spojující Moravu se Slezkem. Původní hrad – to byla na osmibokém soklu postavena válcová věž – bergfrid. Postupně, jak hrad měnil majitele, docházelo k rozšiřování o další obranné hradby a obytné místnosti. Při častých válkách a bojích docházelo k poškození hradu a ke stavebním úpravám se zpevněním hradeb.
V roce 1643 švédská vojska pod vedením Lennarda Tortenssona se po neúspěšném obležení Brna rozhodla obsadit hrad Sovinec. Švédská vojska o síle 8 000 mužů s 82 děly 16. a 17. září 1643 hrad obklíčila a po úporných bojích jej 7. října 1643 po čestné kapitulaci posádky obsadila. Při obraně hradu padlo asi 100 obránců. Ztráty Švédů však byly daleko větší. Přes tyto ztráty na švédské straně jejich generál osádku hradu prohlásil za hrdiny a nechal je odejít ve zbroji i s majetkem. Švédové hrad opravili a učinili z něj další opěrný bod umožňující švédskou kontrolu široké oblasti až do roku 1650, kdy odtáhli z Čech.
Dále byl hrad v držení Řádem německých rytířů až do roku 1939. Po té jej Wehrmacht užíval jako zajatecký tábor pro francouzské důstojníky do roku 1942. Až do konce války zde malá jednotka SS střežila uložený ukořistěný majetek. Při přechodu fronty začátkem května 1945 hrad z velké části vyhořel. Po té byl zestátněn a až do dnešních dnů se hrad postupně rekonstruuje. V již rekonstruovaných prostorách hradu jsou instalovány expozice týkající se historie objektu.
Na konci prohlídky jsme si z hlavní věže hradu prohlédli překrásnou krajinu sovineckého přírodního parku.
A opět jen krátká jízda autobusem a již vystupujeme v obci Jiříkov u Rýmařova, kde se nachází Pradědova galerie u Halouzků.
Při prohlídce nepotřebujete průvodce, protože vše řeknou sochy samy v šesti jazycích. Začínáme u dřevořezby „ Pradědova říše“ a ono to funguje – rozumíme a budeme pokračovat. Ve vnitřních prostorech je k vidění mnoho soch koní, slonů, velbloudů, saní, ovcí a dalších zvířat v životní velikosti. V pekle, kde čerti vařili v kotlích nehodné lidi (prý asi politiky) nás nechtěli a tak jsme přešli do expozice betlémů, kterých je zde několik. Největší betlém na světě v životní velikosti má přes 250 figur. Dřevořezba „ Vyznání mé rodné zemi“ o rozměrech 36 x 2 metry je stále nedokončena.
Venkovní 5 hektarové prostory jsou příjemnou procházkou pro dospělé, ale hlavně se zde vyřádí děti na kolotočích, houpačkách nebo posezením na sochách medvědů, prasátek, draků a jiných zvířátkách. Pro unavené nohy je zde příjemné posezení na sedačkách a sluneční lavici, které jsme hodnotně využili. Pro ty méně unavené jsou k dispozici cvičící stroje, lanová dráha, skluzavky a prolézačky.
Na závěr jsme vystoupali na pahorek s rozhlednou ze které jsme z nadhledu pozorovali živé daňky, Pradědovu zahrádku s 500 druhy rostlin a keřů, ekologické nádrže s kořenovou čističkou. Naposledy jsme se rozloučili s vodníkem i samotným Pradědem v nadživotní velikosti (výška 10,4 metru a váha 15 tun) a nasedli unaveni do připraveného autobusu a ujížděli k domovu. Pan řidič vše zvládl na jedničku a tak jsme v 19 hodin vystoupili zase doma ve Slavkově.
A jak se splnilo očekávání osazenstva autobusu? „ Vřelé díky pořadatelům zájezdu“.
„ Díky za krásný zájezd“.
„ Hodnotný program zájezdu – díky, na takový zájezd opět pojedeme“.
A co pořadatelé: Díky za ukázněnost a dochvilnost.
Další zájezd připravujeme na podzim (konec září nebo začátek října) asi na Slovácko se závěrečným posezením u vína! Zážitky ze zájezdu sepsal Vladimír Luža.
Vladimír Luža
zpět