Z naší historie.

Historie organizovaného zahrádkaření v Bystřici pod Hostýnem.

 

Úvod.

Moderní doba plná shonu po ekonomické prosperitě nepřeje činnostem, jako je např. organizované zahrádkaření. A nebývalo tomu tak vždycky. Ještě v osmdesátých letech dvacátého století patřil zahrádkářský svaz k největším spolkům v naší zemi. A právě o dlouholeté a bohaté činnosti místní organizace svědčí i kronika bystřických zahrádkářů.

Její nejstarší zápisy pochází z konce devatenáctého století. Perličkou je, že mnohé z těchto informací byly zachráněny na poslední chvíli. Ty nejstarší cenné zápisy tehdejšího zahrádkářského spolku, se totiž našly v padesátých letech minulého století v hromadách starého papíru ve stodole u Dostálů, kteří zde měli sklad sběrných surovin.

            Prvním kronikářem, který nalezené dokumenty v naší kronice zpracoval, byl učitel, pan Jakub Bábík. Kroniku pečlivě vedl od roku 1962 do roku 1982, tedy celých 20 let. V jeho kronikářské práci pak pokračovala paní učitelka Božena Matušková. Zprávami o činnosti spolku plnila kroniku od roku 1982 až do začátku roku 2002. Tedy také dlouhých 20 let. Bohužel tímto datem zápisy v kronice končí. Vraťme se tedy raději více jak 100 let zpět a připomeňme si některá historická fakta.

 

1. Vznik prvního zahrádkářského spolku v B.p.H.

Zakládání různých českých spolků patřilo od poloviny 19 století k sílícímu národnímu obrození. Mezi spolky, které vznikaly i v Bystřici p.H. patřil „Okrašlovací a zábavní spolek“, který byl založen 3. května 1888 a jehož stanovy tehdy schválilo c.k. (císařsko – královské) místodržitelství v Brně, dne 24. června 1888. V českých zemích patřil „Okrašlovací a zábavní spolek“ mezi nejstarší a největší spolky tohoto druhu. Podle stanov bylo jeho účelem: ,,zřizování a rozšiřování dosud stávajících sadů v městě Bystřici pod Hostýnem a jeho okolí. Dále by se společenský život zařizováním zábav atd. v léčebném místě povznesl a vzkvétal“. Tolik citace. Je známo, že Bystřice pod Hostýnem patřila v té době k lázeňským městům. V lokalitě, které se dodnes říká Lázně, se léčilo hostýnskou vodou a žinčicí.

       O vlastenectví členů spolku svědčí např. zamítnutí návrhu německých rodinných příslušníků firmy Thonet, aby spolek navenek úřadoval dvojjazyčně, tedy i německy. A jak by na to také mohli ostatní přistoupit, když mezi jeho vážené členy patřili slavní bystřičtí rodáci a vlastenci, např. akad. malíř Hanuš Schwaiger, který byl členem od r. 1898 až do r. 1902, akad. malíř František Ondrůšek, který byl předsedou spolku v r. 1921, básník a spisovatel František Táborský, komeniolog, šiřitel esperanta a také bystřický ředitel školy Josef Krupholc, který byl pak správcem muzea J. A. Komenského v Přerově.

Nemalé zásluhy o rozvoj spolku měl jeho jednatel - bystřický učitel Jindřich Tomášek. Byl např. autorem návrhu na úpravu ulice Kamenec. Jindřich Tomášek, podobně jako např. František Táborský, v té době působil i v jiných bystřických vlasteneckých spolcích, jako byla např. Tělocvičná jednota Sokol.

 

 náhled obrázku     

 
                   J. Tomášek vyjadřoval svůj vřelý vztah
                        ke svému městu i  svými skicami
 

V r. 1904 byla zřízena spolková okrasná školka v místě zvaném ,,Na Plichtě“. Bylo to mezi Bystřičkou, Ležákovým mlýnem (dnešní pekárna) a mlýnským náhonem. V r. 1907 zde bylo vypěstováno na 60 000 okrasných stromků. V r. 1909 bylo z této školky vysazeno na 40 000 stromků v Končinách a v Zahájeném. Školka byla bohužel v r. 1913 zrušena.

V r. 1909 až 1910 byla také vysazeno třešňové stromořadí kolem silnice k Hostýnu. V r. 1910 upozorňuje spolek městskou radu na potřebu zřídit ve městě muzeum a založit Pamětní knihu města Bystřice pod Hostýnem.

V roce 1911 byl spolek přejmenován na „Spolek pro okrašlování a ochranu domoviny“, který pokračoval ve své aktivní činnosti.

V r. 1913 se jeho přičiněním začal zalesňovat Zábřeh. Během 1. světové války činnost stagnovala. Teprve po válce se začalo podle návrhu Jindřicha Tomáška s nákladnou úpravou ul. Kamenec, vysazením stromořadí z červených kaštanů a několika skupin keřů. Původní cesta, která byla přímo pod okny domů, byla přeložena do dnešních míst, takže před domky pak vznikly pěkné zahrádky. Úprava byla dokončena v r. 1927. Tehdejší předseda spolku Fr. Greinecker k tomu píše: ,,Oko naše sledující pěkný jejich řad, toužebně předbíhá čas a kouzlí si konečný dojem, jímž budou jednou oblažovati vděčné chodce…“

Kolem roku 1930 měl Spolek pro okrašlování a ochranu domoviny již více jak 200 členů. V roce 1937 obsadil v celostátní akci ,,Hledáme nejkrásnější letovisko ČSR“ čtvrté místo a získal Křišťálový pohár.“

V r. 1939 spolupracuje s bystřickými včelaři a jejich členové vysazují medonosné mléčné javory v ul. 6. května, dříve Zbořilova ul. V současné době již tato alej bohužel neexistuje. V Rusavské ul. byla vysázena alej japonských třešní a v nynější Dvořákově ul., dříve ul. Esperanto, byly vysázeny břízy.

Spolek spolupracoval i s okolními obcemi, když v Rychlově vysázel Pod Bartovcem ovocné stromky a ve Lhotě Chvalčové třešňovou alej. Nutno dodat, že bystřické městské radě významně finančně přispíval na úpravu města ze svých skromných prostředků.

Během 2. světové války a okupace ČSR v letech 1939 - 1945 měl okrašlovací spolek svou činnost velmi ztíženu, protože byl často vydáván zákaz shromažďování. Ke konci války, pak bylo mnoho bystřických vlastenců zatčeno a odvezeno do koncentračního tábora. Byla mezi nimi i členka výboru tohoto spolku, bystřická učitelka a vlastenka Marie Ševčíková, která byla 10.dubna 1945 popravena v plynové komoře.

Po osvobození v r. 1945 jsou veškeré náklady již financovány městem. I když se tento spolek stal významným poradním orgánem Místního národního výboru, jeho význam začal pomalu klesat. Členové opouštěli jeho řady a ztráceli o něj zájem. Jednou z posledních akcí spolku, byla spolupráce při přemístění pomníku sv. Jana Nepomuckého ze středu náměstí do prostoru mezi kostelem a Bystřičkou, kde stojí dodnes.

Na Valné hromadě v únoru 1949, kde bylo přítomno jen 15 členů, hlavně z výboru, navrhuje tehdejší předseda ing. Matuška, aby se uvažovalo o sloučení ,,Spolku pro okrašlování a ochranu domoviny s nedávno vzniklou ,,Okresní odbočkou zemského ovocnického spolku“ a zároveň navrhuje místo sebe za předsedu místního zahradníka Antonína Horáka, který se již stal předsedou právě vzniklého ,,Spolku zahrádkářů“. Tato myšlenka byla jednomyslně schválena. A tak většina jeho členů přechází do právě vzniklého spolku ovocnářů.  Formálně ale ,,Spolek pro okrašlování a ochranu domoviny“ zaniká až 19. ledna 1952.

Na jeho zániku se podepsala i tehdejší politická situaci v naší zemi. Přesto se stal ,,Spolek pro okrašlování a ochranu domoviny“ svou bohatou činností předchůdcem pozdějšího spolku ovocnářů a za 64 let své existence vykonal velký kus práce. Proto si zaslouží, aby byla jeho činnost aspoň vzpomenuta.

 

Zde je vhodné připomenout, že v našem městě byla v poslední době vzkříšena a obnovena činnost původního spolku, který nese stejnojmenný název ,,Okrašlovací a zábavní spolek", který působí samostatně a snaží se prozatím o spolupráci s ostatními organizacemi a spolky našeho města.

                                    

 

2. Vznik prvních ovocnářských spolků v Bystřici p.H.

Už před 2. světovou válkou bylo možné pozorovat všeobecné úsilí o zakládání sadů a zahrad. V té době byly v okolí města založeny velké sady Otakara Stejskala, restauratéra, který v sadě pod Končinami založil dva menší rybníky pro chov ryb. Josef Sklenář měl sad v trati směrem ke Končinám. Pod Bedlinou vznikl sad Václava Jedličky, pod Zábřehem pak sad Františka Dostála. V Bažantnici a kolem cest svých pozemků vysadil celé aleje velkostatkář Břetislav Šimon.

Začala 2. světová válka a lidé se dychtivě zúčastňovali českých akcí. Víme, že během války byla činnost různých českých spolků zakazována. Přesto Okresní osvětový sbor v Bystřici p.H. přispíval také k propagaci ovocnictví tím, že pořádal přednášky významných ovocnářů.

Bylo to v době válečného běsnění, dne 26. října 1941, kdy byla v Občanské záložně uspořádána přednáška ovocnářského instruktora na téma: Ivan Vladimírovi Mičurin šlechtitel severu a Luther Burbank šlechtitel jihu. Zdá se to skoro neuvěřitelné, že v té době někdo něco tak odvážného uspořádal, ale přednáška byla hojně navštívena a vzbudila neobyčejný zájem. Dala podnět k tomu, že byl založen přípravný výbor, který měl uvést do života novou ovocnářskou organizaci. Tento výbor 31. května 1942 svolal do zasedací síně městské radnice v Bystřici p.H. ustavující schůzi zahrádkářů. Tak byla založena první zahrádkářská a ovocnářská organizace s názvem ,,Okresní odbočka Zemského ovocnického spolku moravského v Bystřici pod Hostýnem“.  V názvu měla okresní proto, že její členové byli ze všech 36 obcí bývalého bystřického soudního okresu, dokonce několik členů i z okresů sousedních.

 

Prvními funkcionáři byli:

předseda:                     Th. R. Čejka, učitel v.v.

místopředseda:             Stan. Zavadil, ing. stav. druž.

jednatel:                       Adolf Paták, říd. uč. v.v.

 

První zachovaná zpráva je z listopadu 1942, kde předseda Th. R. Čejka Okresní odbočky ZOSM v B.p.H., nastiňuje další činnost. Projevil se jako zkušený organizátor a také první rok 1943 byl úspěšný. V té době měla odbočka 92 členů. Celý podzim až do vánoc vystavoval předseda Th. Čejka ve výkladním okně městské spořitelny své krásné plody Sudetské renety o hmotnosti až 300 gramů. Se svými velkými jablky byl vyfotografován i v dobovém tisku. V r. 1945 měla odbočka již 290 členů.

Uspořádaná výstava v r. 1946 byla zlatým hřebem činnosti tohoto roku. Bylo vystaveno 992 druhů ovoce a bystřický zahradník a známý šlechtitel pan František Chvatík vystavil 44 druhů rajských jablíček. Ve funkci předsedy pokračuje i nadále Th. R. Čejka. Pokladníkem se stal bystřický zahradník Ant. Horák. Jak se píše v kronice: ,,V tomto roce dosahuje odbočka svého kulminačního bodu, aby nato rychlým spádem spěla k nezadržitelnému zániku.  

Počet členů stoupl na 365, ze všech 36 obcí soudního okresu bystřického, ale na výroční schůzi bylo jen 20 přítomných. Rok 1947 byl poznamenán nezadržitelným rozkladem odbočky. Během tohoto roku odešlo 212 členů a tak jich zůstalo pouze 200.

Jaké byly příčiny tohoto rozpadu?  Lidé měli v té době jiné starosti než schůzování, kterého byli v této době přesyceni v souvislosti s vnitropolitickou situací. Důležitým faktorem byla i nesmírná rozlehlost organizace a v důsledku toho těžká ovladatelnost celého organizačního aparátu. Odbočka prostě přestávala členům sloužit a členové proto ztráceli zájem o její činnost. Jak píše kronika: Staré římské impérium právě pro tuto okolnost mělo už při svém zrodu zárodek rozpadu“.

Po únoru 1948 musel být v odbočce ustaven Akční výbor Národní fronty, který měl za úkol tzv. ,,vyčistit řady členů od reakčních živlů“. K tomu píše kronika: Ani očista členských řad nezachránila Odbočku před smrtelnou agonií“. Během roku pak počet členů klesl na 123. 6. února 1949 rozhodla Valná hromada odbočky, kde bylo přítomno pouze 20 členů, aby se organizace zrušila. A tak tato okresní odbočka Zemského ovocnického spolku moravského v B.p.H. zaniká. Tehdejší předseda ing. Zavadil doporučil členům, aby vstoupili do nově se tvořícího spolku zahrádkářů.

Jmenoval se ,,Spolek zahrádkářů v Bystřici pod Hostýnem, člen Jednoty zahrádkářů v Praze“. Vznikl 6. února 1949, tedy v den, kdy Zemský ovocnický spolek moravský svou činnost ukončil. Členy byli zahrádkáři z Bystřice p.H., kteří asi v počtu 125 přestoupili z právě zaniklé Okresní odbočky ZOSM.

 

Vedoucími funkcionáři byli:

předseda                     Ant. Horák, zahradník

místopředseda             ing. Zavadil, důchodce

pokladník                    Albín Wollner, důchodce

jednatel                        Jan Špatenka, učitel

 

Změnila se organizace, změnilo se vedení, ale nezměnily se okolnosti, na nichž ztroskotala bývalá odbočka. Vnitropolitická situace ve státě se vyhrocovala, větším zemědělcům sebrali půdu a to v tom lepším případě. I na bystřicku byla situace podobná, když např. Okrasné školky Ant. Horáka převzaly od roku 1950 bez náhrady Státní statky Gottwaldov (současný Zlín).  Schůze byly formální – jinak nic“, tak popisuje situaci ve spolku tehdejší zapisovatel schůzí a přidává: ,,Lhostejnost povážlivě hlodala na pracovním elánu celé organizace“.

            Zásadní zlom nastává již na výroční schůzi spolku 4.3.1951. Při volbách nechtěl nikdo z přítomných přijmout žádnou funkci ve výboru. Proto byla svolána nová schůze, ale ani tentokrát nikdo žádnou funkci nepřijal. A tak bylo oznámeno ONV v Holešově a Okresní odbočce Jednoty zahrádkářů v Holešově, že zahrádkářská organizace v Bystřici p.H. zaniká. Její činnost trvala jen 2 roky.

 

3. Založení třetí zahrádkářské organizace

Teprve po sedmi letech se vnitropolitická situace natolik uklidnila, že se v Bystřici p.H. začalo uvažovat o třetí zahrádkářské organizaci. Dne 17. ledna 1958 byla svolána schůze zahrádkářů, na kterou se ale dostavilo pouze 30 zájemců. Je to doklad toho, jak byli lidé nedůvěřiví po zkušenostech z nedávné minulosti a o tzv. spolkaření mnoho zájmu neměli. Byl zvolen přípravný výbor, který měl za úkol uvést do života novou zahrádkářskou organizaci.

 

Přípravný výbor začal pracovat ve složení:

předseda                     František Kozel, úředník

jednatel                       Jaroslav Dolák, učitel

pokladník                    František Štěpáník, vedoucí prodejny Ovoce a zelenina

hospodář                    Vladimír Solař, vedoucí prodejny Maso a uzeniny

člen výboru                 Jozef Zběžek, dělník

 

V únoru 1958 byl proveden nábor nových členů. Přihlásilo se 28 zahrádkářů a do konce roku dalších 12, takže k 31. prosinci 1958 měla ,,Místní pobočka ČS. svazu zahrádkářů a ovocnářů v Bystřici pod Hostýnem“ 40 členů.

Mezi hlavní službu členům patřil nákup umělých hnojiv, které tehdy nebyly běžně k dispozici. Šlechtitelský podnik z Rožnova pak dodával ovocné stromky, rybíz a angrešt. V roce 1961 měla organizace již 158 členů a na celostátním sjezdu v Praze dostala nový název, „Československý ovocnářský a zahrádkářský svaz“ (ČOZS). Místní pobočky pak byly přejmenovány na místní organizace.

Bystřická zahrádkářská organizace patřila v rámci okresu k těm aktivnějším. V okresním hodnocení získala 1. místo. Nebyly to jen besedy a instruktáže se zahrádkářskou tematikou, ale i tematické zájezdy. Navíc bystřičtí zahrádkáři pomohli v té době založit např. ve Vítonicích, Mrlínku a v Libosvárech další nové organizace. V roce 1962 stoupl počet členů na 220.

Již v poválečných letech usilovali bystřičtí zahrádkáři o to, aby pro své členy bezzemky získali půdu na pěstování různých plodin. Teprve v roce 1963 je jejich úsilí korunováno úspěchem. Vzniká osada v Dubíčku, o rozloze 74 arů a osada u bývalého Hartlova mlýna, o rozloze 31 arů.

V roce 1964 měla bystřická zahrádkářská organizace 421 členů. V té době měl celý ovocnářský a zahrádkářský svaz v Československé republice více než dvěstěpadesát tisíc členů.

V červenci 1965 zemřel ve věku 65 let jeden z nejznámějších zahradníků na Moravě a místopředseda místní zahrádkářské organizace, pan Antonín Horák. Zahrádkáři tak ztratili vynikajícího odborníka a dobrého člověka. V tomto roce ale zahrádkářská organizace ztratila také 65 svých členů, protože členové už neviděli žádné materiální výhody, které jim dříve organizace nabízela. Hnojiva, postřiky i stromky byly volně v prodeji a nemusely se objednávat přes organizaci. V té době píše kronikář upozornění, které je platné i v současnosti: ,,Nebude-li moci organizace do budoucna zajistit členům určité výhody, hlavně materiální, bude její životnost ohrožena. Tak, jak už tento neblahý osud postihl dřívější bystřické zahrádkářské organizace. Toto by mělo být i pro Svaz ČSOZ mementem!“

 

V roce 1965 se pak uskutečnila přednáška na téma ,,Zakládání zahrádkářských osad“, protože se uvažovalo o založení nové osady. A tak byla v roce 1966 založena osada na Zábřehu o celkové výměře 6,78 ha. V krátké době tato osada patřila k nejpěknějším ve městě. V té době měla celá zahrádkářská organizace 474 členů.

 

přidaný obrázekV roce 1967 bylo výročí 10 let založení Československého ovocnářského a

 zahrádkářského svazu. V počátku měl padesát tisíc členů, o deset let později

 jich bylo již třistapadesát tisíc.  Zahrádkáři v roce 1967 kupují budovu

 v Rusavské ulici pro potřeby zahrádkářské organizace. Když v roce 1979

 stoupl počet členů na 550, bylo navrženo celou organizaci rozdělit. A tak

 v lednu 1980 došlo k jejímu rozdělení na čtyři samostatné organizace:

               - ZO č. 1 městská, měla 324 členů, předsedkyně A.  Jiránková.                 

             Členové měli vlastní zahrádky.

           - ZO č. 2 Zábřeh, měla 96 členů, předseda J. Pořízka. Osada měla 4 úseky.

           - ZO č. 3 Dubíček a u Hartlova mlýna, měla 108 členů, předseda Fr. Saksa.

           - ZO č. 4 u Končin, měla 45 členů, předseda C. Vašut.

           

 

 Stav budovy moštárny před zahájením přestavby (r. 1967)                                   

                                                      

V roce 1982 dochází k předání žezla kronikáře. Dosavadního kronikáře, pana učitele Jakuba Bábíka, střídá paní učitelka Božena Matušková.

V r. 1982 také přešli někteří členové do právě vzniklé zahrádkářské organizace v Rychlově. Během roku byly založeny nové osady u Černého potoka a pod Bedlinou. Počet členů se opět zvýšil na 335. V roce 1984 dochází k přístavbě moštárny. Do nové budovy se přesunulo drcení a moštování ovoce. Původní budova pak sloužila jen k vaření a sušení povidel a k poradenské činnosti.

V osmdesátých letech minulého století nastupuje na místo předsedy PhDr. Jiří Halama. Kolem jeho osoby se soustředilo několik aktivních a ochotných členů výboru, za jejichž spolupráce bylo uspořádáno několik velmi pěkných a úspěšných zahrádkářských výstav. Výstava v roce 1982 měla několik sekcí, a k těm nejkrásnějším patřila místnost s květinami. Podívejte se sami.

Po roku 1989 se počet členů začal snižovat. Hlavním důvodem bylo, že si zahrádkáři mohli odkoupit pronajaté pozemky na kterých hospodařili. Tím přestali mít zájem o sdružování se v organizaci. Přitom jaksi zapomněli, že tyto pozemky pro ně často získala právě tato zahrádkářská organizace. Počet zahrádkářů byl rok od roku nižší, až se v roce 2009 zastavil na počtu 36 členů. Pak jsme dokonce v roce 2010 přijali další 3 členy a v současnosti sdružujeme 40 zahrádkářů.

I přes poměrně malý stav počtu členů se snažíme udržovat tradici naší zahrádkářské organizace a poskytujeme služby nejen zahrádkářům, ale i místním občanům při moštování ovoce a vaření povidel. Bohužel, prozatím je celkový zájem členů o činnost ZO malý a převážnou část služeb a údržby zajišťují jen členové výboru.

 

přidaný obrázek

 

V roce 2010 došlo k celkové rekonstrukci moštárny a   

kotlů na vaření povidel. Pokračovali jsme i v roce 2011

instalací odsávacího zařízení. Zhotovili jsme novou

vstupní bránu do našeho areálu. Za finanční podpory

města proběhla v roce 2010 akce ,,Den tradic – vaření

trnek“, kdy hlavně žáci nižších ročníků místních škol měli

možnost seznámit se s tímto tradičním uchováváním

ovoce. Velmi si pochvalovali ochutnávání lízanky

z rozvařených trnek. Svou zkušenost  z návštěvy moštárny pak popsali ve svém článku v jednom čísle bystřického časopisu ,,Zpravodaj“. Pro nás to byla jedna z možností  jak propagovat na veřejnosti svou činnost. 

  

        Žáci na exkurzi při vaření povidel.

 

 

  Současný vzhled našeho ,,Domu zahrádkářů".

 

 

    

Družba se zahrádkáři ze Zlatých Moravců na Slovensku.

 

Vraťme se k roku 1970, kdy měl bystřický zahrádkářský svaz kolem 500 členů. V tomto roce byla naše zahrádkářská organizace písemně požádána zahrádkáři ze Zlatých Moravců, zda by bystřičtí zahrádkáři s nimi nechtěli uzavřít družební spolupráci. Stalo se tak až na společném setkání  u nás, kdy byla 15. až 16. července 1972 podepsána společná družební smlouva.

 

 

přidaný obrázek

 Mezi oběma organizacemi začalo docházet k vzájemným setkáním a návštěvám a časem vznikly velmi přátelské vztahy. Družební smlouva byla v průběhu let měněna a obnovována, vyměňovali se členové výborů obou zahrádkářských organizací, ale důležité je, že tato družba pokračuje i v současné době. Jistě není od věci připomenout ty, kteří v roce 1972 stáli u zrodu této smlouvy. Za Bystřici p.H. to byl předseda ZO Zdeněk Nešpor a jednatel Jaroslav Dolák. Za Zlaté Moravce smlouvu podepsal předseda Jozef Holečka, místopředseda Viliam Holomek a jednatel slovenských zahrádkářů iliení novéhohem Adolf Schmidt.

V roce 1977 dochází k obnovení a změně znění této smlouvy. Za naši ZO ji podepsal již nový předseda Josef Bank. Při každé změně předsedy ZO docházelo obnovení této družební smlouvy a hlavně díky slovenským přátelům nebyla spolupráce přerušena.

V roce 2010 jsme v Bystřici pod Hostýnem při vzájemném setkání opět obnovili tuto smlouvu o družební spolupráci a částečně upravili i její obsah. Za slovenské zahrádkáře ji podepsal předseda Miloš Bančák a za naše městské zahrádkáře to byl předseda Vladimír Macenauer.

Letos, v roce 2012 uplyne 40 let od  podpisu smlouvy o družební spolupráci. Naše zahrádkářská ZO prochází nelehkým obdobím. Naši slovenští přátelé jsou na tom lépe, ať už co se týče podpory ze strany legislativy, nebo co do počtu zahrádkářů jejich organizace.

 

 

 

 

 

 Dokument z kroniky o podepsání družby 15. 7. 1972

 

   

přidaný obrázek

          I když se nám podařilo zastavit úbytek našich

členů, nejsme schopni prozatím ovlivnit jejich

aktivitu a náš výbor se musí často spoléhat jen

sám na sebe. Z toho důvodu nepořádáme ani

žádné zájezdy, nebo exkurze, protože máme

obavu, že bychom nenaplnili autobus. Při našem

posledním setkání na Slovensku jsme se aspoň

inspirovali možnostmi spolupráce, kterou mají

zahrádkáři ze Zlatých Moravců se

sponzorskými partnery. 

 

   

  

Při naší návštěvě ve Zlatých Moravcích v září 2010 nás přijala i primátorka

 města Serafína Ostrihoňová (pátá zleva).Vpravo od ní je předseda jejich zahrádkářské 

ZO Miloš Bančák. Naše delegace z Bystřice p.H. je úplně na pravé straně obrázku.

 

 

Závěr.

 

Potřebujeme mladou generaci a záleží na každém z nás, zda někoho získáme. Do budoucna doufáme, že se změní naše postavení i ve společnosti, protože stoupající ceny potravin snad donutí mnohé lidi opět přemýšlet o možnosti vypěstovat si zdravou zeleninu, nebo ovoce na vlastní zahrádce. Snad si i státní orgány uvědomí, že zahrádkáři mají ve společnosti své nezastupitelné místo a budou na náš Český zahrádkářský svaz pohlížet jako na někoho, kdo je pro náš stát užitečný.

Co říci na závěr?  Tohle připomenutí historie zahrádkářů v našem městě je jen krátkým výtahem toho, co je zapsáno v zahrádkářské kronice. Současná doba moc zahrádkářům nepřeje, protože ti zkušenější již zestárli a mladí k práci na zahrádce většinou vztah nemají. Lidé se teď nechtějí sdružovat a plnit nějaká nařízení. Ovoce a zeleninu si koupí v supermarketu a jen ti zasvěcení vědí, že zelenině vypěstované na zahrádce se nic nevyrovná. A to nemluvím o množství chemie používané při pěstování ve velkovýrobě. Zahrádkářská organizace také nepatří k těm, které by stát nějak podporoval a motivoval.

To ale neznamená, že lidé ztratili zájem a vztah ke květinám a k zahrádce. Podívejte se na každoročně rozkvetlé předzahrádky, nebo okna upravených domků. To tady před rokem 1989 nebývalo. Tak si přejme, aby lidé aspoň neztratili zájem o ty své zahrádky a pokračovali v této ušlechtilé zábavě, která pak pomáhá zvyšovat estetické cítění u všech našich spoluobčanů.

 

 

 

Celkem:
Dnes:
On line:
32304
6
1
Zpět na předchozí stranu Nahoru

Základní organizace Českého zahrádkářského svazu č.1 městská, Bystřice pod Hostýnem
Rusavská 195, 768 61 Bystřice pod Hostýnem, č.zo: 608001, IČO: 60382881, tel. 737 723 024
Č Z S: územní sdružení, specializované organizace, odborné poradny, kalendárium, diskusní fórum, výstavy.