Akce kulový blesk
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Kulový blesk naživo aneb Jak jsme stěhovali kancelář
Po dvou letech je to tady znovu. Zase krabice, zase pásky, zase ta věta: „Tohle určitě ještě budeme potřebovat.“ Ano, opět se stěhujeme. Město nám dalo výpověď z nájmu na náměstí Svatopluka Čecha – budova se bude rekonstruovat. My sice rekonstrukci přejeme všechno dobré, ale loučení bylo… řekněme organizačně výživné.
Následovaly tři měsíce intenzivního hledání, telefonátů, prohlídek a věčných debat, zda je důležitější výtah, parkování, nebo zásuvka na kávovar. A pak přišlo světlo na konci chodby – na doporučení pana Ráčka se podařilo sehnat odpovídající prostory. Cíl byl jasný: centrum města, Havlíčkovo nábřeží. Mise nalezení nové kanceláře splněna. Mise stěhování… teprve začíná.
Začalo se balit. A pak se balilo znovu. A pak jsme objevili krabice, o kterých nikdo netušil, že existují. Archivy, šanony pamatující lepší časy, věci, které „tam byly už když jsme přišli“ a jejichž původ je dodnes záhadou. Atmosféra pomalu začínala připomínat legendární akci „Kulový blesk“ – každý něco držel, nikdo nevěděl co přesně a všichni měli pocit, že to určitě patří někam jinam.
Cíl byl ambiciózní: zvládnout stěhování během jednoho dne. S takovým plánem by leckdo váhal. Ale ne my. S prima lidmi ve výboru je o legraci postaráno, ať už zrovna nesete skříň, tiskárnu, nebo jen morálně podporujete ostatní se slovy „to už je poslední krabice, fakt“.
Smích se mísil s potem, chaos s překvapivou efektivitou a někdy to dokonce vypadalo, že víme, co děláme. A i když jsme si párkrát říkali, že příště se stěhujeme už jedině virtuálně, jedno je jisté: dobrá parta dokáže i stěhování proměnit v zážitek.
Teď už nás čeká zabydlování na nové adrese, hledání zásuvek, nastavování židlí a tradiční otázka: „Kam jsme dali ty důležité papíry?“
Ale jedno víme jistě – Havlíčkovo nábřeží, těš se. Přijíždí Kulový blesk.