Reportáže ze zájezdů
|
| Střední zemědělská škola v Rajhradě (Foto: V. Luža) |
Týden před naší výstavou ovoce, v době největších příprav, jsme se potřebovali odreagovat od stresových situací a odjeli na velmi zajímavý zájezd. Tentokrát to bylo blízko domova, jak se říká „za humny.“
Trasa zájezdu byla: Památník písemnictví v Rajhradě u Brna, rozárium na Střední zemědělské škole tamtéž, opevněný kostel v Kurdějově, historická kovárna v Těšanech a posezení s večeří v restauraci Korok také v Těšanech. Odjížděli jsme v sobotu 17. září 2016 za chladného počasí, což je pro zájezd vhodnější. Obloha byla pod mrakem a tak deštníky byly v plné pohotovosti. Naštěstí však nebyly nutné.
Cesta byla krátká a tak jsme se velmi brzy ocitli v krajině mezi Rajhradem a Rajhradicemi, kde je rozložen rozsáhlý komplex budov Benediktinského kláštera. Svým založením patří k nejstarším u nás. Vyrostl uprostřed lužního lesa na místě starého slovanského sídliště. Ke zpevnění základů bylo zapotřebí mnoho stovek dubových pilotů pro zpevnění podloží. Milovníci barokního umění a stavitelství tu mohou obdivovat práci známého barokního architekta Santiniho Aichela. Zájemci o knižní kulturu a dějiny vzdělanosti najdou v Památníku písemnictví pověstnou benediktinskou knihovnu (65 000 svazků), kterou reprezentuje honosný historický sál s otáčivým globusem, univerzálními hodinami a tajným schodištěm, nahlédnou do největší moravské sbírky středověkých rukopisů a mohou se projít stručnou historií písemnictví na Moravě.Jen pět minut jízdy od Památníku písemnictví je Střední zemědělská škola a to byla další zastávka na zájezdě. Zde na ploše 5 ha jsou pracovní a pokusná políčka, záhony, pařeniště, rabata, pergoly a skleníky, kde žáci celoročně vykonávají praktickou výuku a získávají první zkušenosti pro budoucí povolání. Že tuto výuku vykonávají velmi dobře, jsme viděli všude, kam jsme se podívali. Zajímavostí je velké rozárium, ve kterém jsou jako genofond udržovány pro budoucí generace původní druhy růží, které nikdy nebyly šlechtěny. Krásu kvetoucích rostlin jsme viděli všude kolem, ale hlavně pří procházení upravenými skleníky.
Takovou krásu nelze popsat a tak se s námi o ni podělte v naší fotogalerii.
Naše cesta pokračovala do Kurdějova, který se nachází nedaleko Hustopečí. Kurdějov je malou obcí s 360 obyvateli. V okolí obce se rozprostírají vinice, ovocné sady, pole a lesy. První písemná zmínka o obci je z roku 1286, kdy byla majetkem Lva a Kadolfa z Poleradic. Ve 14. století obec vlastnili páni z Lipé. Když jsme se ke Kurdějovu přibližovali, již z dálky jsme viděli kostelní věž, která náleží ke kostelu sv. Jana Křtitele, jež sloužil jako opevněná pevnost. Kostel byl založen v první polovině 14. století. V 15. a 16. století prodělal kostel řadu přestaveb a také v roce 1718 byl stavebně upraven. V areálu kostela se dochoval raně gotický vstupní portál ze 14. století. Kostel je obehnán hradební zdí se střílnami a ochozem pocházející z počátku 16. století. Součástí areálu opevněného kostela je i kaple Všech svatých postavená počátkem 16. století. Kaple má opěráky, plasticky zdobený portál a žebrovou klenbu. Nad kaplí se zvedá 45 metrů vysoká hranolová věž se zvonicí postavená v roce 1493. U kostela stávala obdélná pozdně gotická dělová bašta a karner se středověkými kaplemi. Bašta byla v 18 století přestavěna na faru. Další zajímavostí tohoto kostela jsou podzemní vyzděné chodby pocházející z 16. a 17. století, jež sloužily jako úniková cesta. U farní budovy stojí socha svatého Jana Nepomuckého a socha svatého Antonína z 18. století. Po té jsme se již vraceli k domovu se zastávkami v Těšanech. Zde jsme navštívili barokní kovárnu, jež představuje jedinečně zachovalé spojení řemeslnické dílny, hospodářského a obytného stavení. Její začátky spadají pravděpodobně do 14. století, ovšem první písemný záznam pochází až ze století osmnáctého. Její provoz pokračoval až do roku 1950, kdy byla činnost ukončena. Ke kovárně patří nejen pracovní místnosti, ale i místnosti obytné, kde kovář žil a hospodařil. Vše měl pronajato od vrchnosti. Dodnes jsou všechny místnosti zachovány a je zde znázorněno, jak se zde žilo a hospodařilo v 19. století.
Na expozici kovářství navazuje kolářská dílna, která představuje základní technologie a nářadí tohoto řemesla se kterými se vyráběla dřevěná kola na povozy. Jsou zde rozpracována v jednotlivých fázích jako ukázka práce koláře.
MARYŠA
Janáčkova opera Maryša na námět bratří Mrštíků, kteří bydleli v nedalekých Divákách, se odehrává právě zde v Těšanech. Místní průvodce nám k tomuto příběhu podal vysvětlení, které je takové: Maryša – vlastním jménem Marie Turková se proti své vůli provdala – což v té době bylo obvyklé – za o mnoho let staršího hospodáře, který ovdověl a do manželství přivedl tři děti. Přes první odpor došlo postupem času k souladu a z tohoto manželského svazku se narodilo pět dětí. Marie Turková se ve spokojenosti a zdraví ožila vysokého věku. Svého manžela ve skutečnosti neotrávila, zemřel přirozenou smrtí. Podle vyprávění se Aloisi Mrštíkovi velice líbila. Za to, že jej však odmítla, se jí pomstil tím, že ji popsal jako Maryšu a přidělil jí roli travičky. Pravdu odhaluje báseň, která je v kovárně vedle jejího obrazu.
Maryša očima vnuků
O tom, že jste se mladá vdávala
ne z lásky, ale z poslušnosti
velké drama napsáno,
jež Vaše jméno hostí.
Stála jste v proudu mladých let
samotna na rozcestí
zmítána citů přívalem
svírána tíhou povinností.
Básník šel vlastní cestou dál
zákony veden tradičností –
Vy pokorou jste dosáhla
lásky a důstojnosti.
Po těchto zážitcích jsme přešli jen o krátký kousek cesty do restaurace Korok, která nese jméno po několikanásobném vítězi Velké pardubické. Tam jsme povečeřeli a při harmonice zhodnotili celý den,a probrali všechny aktuální zprávy a novinky. A na závěr: rádi se setkáme na některém dalším zájezdě v příštím roce, které naplánujeme.
Při pozdním návratu jsme usínali plni zážitků, zatímco na slavkovském kostele hodiny odbíjely půlnoc.Za účastníky zájezdu a ZO – ČZS Slavkov u Brna Vladimír Luža.
Vladimír Luža
zpět