Jak počalo ve Rtyni v Podkrkonoší ovocnářství

První písemná zpráva o Rtyni se datuje rokem 1367. Výnosem ministerstva vnitra roku 1931 byla obec nazvána Rtyně v Podkrkonoší. Statut města získala v roce 1978. V roce 1996 jí by udělen městský znak a prapor. A jak počalo ovocnářství ve Rtyni? Podívejme se do první kroniky ovocnictví, kterou založil vážený občan Rtyně v P. a významný ovocnář p. Václav Burdych... 

Kolem roku 1800 vyšlo císařské nařízení, aby se na veřejných cestách vysazovalo stromoví. Někdo by se domníval, že tímto nařízením měl se zvýšiti blahobyt poddaných. To ne, o to pánům nešlo! Účel nařízení byl jiný, aby se totiž vojáčkům na silnicích pěkně ve stínu mašírovalo…Ve Vídni cítili vojnu. A byla! Od roku 1804 napoleonské války zužovaly lid Evropy po mnoho let.

I na zámek náchodský došlo jmenované nařízení. Vrchní svolal všecky rychtáře z panství, aby jim nařízení předal. Také rtyňský rychtář, Antonín Nývlt, syn Nývlta-gubernátora, statný to čtyřicátník, přinesl ze zámku nařízení do Rtyně. Potom svolal konšely k poradě, aby jednali, při které cestě by se stromy měli vysaditi. Byly totiž čtyři veřejné cesty. Josefinský katastr se jmenuje: Náchodská cesta, Trhovka kladská, Vodolovská či Jibecká cesta a konečně cesta Starkovská přes Bohdašín k Náměrkách. Nemohli se dojednati, při které cestě měly by se stromy vysázeti. Pozemky u cest náležely různým majitelům a někteří z nich nechtěli stromy vysazovati, že by jim na pole stínily.

Rychtář Nývlt chtěl vyhověti přání vrchního, a proto rozhodl, že stromy vysází při své polní cestě za kostelem směrem k 9 křížům. Tato cesta, dnes pro nás nejdůležitější a nejfrekventovanější, nebyla dříve cestou veřejnou. Stalo se tak teprve až r.1841, kdy byla štěrkováním a uválením v pořádnou cestu upravena. To se stalo za rychtáře Antonína Hejny (pantáty Hájka), jemuž jako formanovi záleželo na pořádné cestě.

Ovocné stromoví bylo vysázeno po obou stranách cesty, a to dále od cesty, aby se snad někdy mohla cesta rozšířit. Záhy začalo se cestě té říkati „V aleji“ a říká se tak podnes. Na jaře roku 1802 bylo toto stromořadí vysázeno. Sázely se jabloně, hrušně a pozdní slívy Karlata“.

Na náchodském zámku přijali s povzděkem zprávu, že ve Rtyni se stromy u cesty vysázely. Rychtáři Antonínu Nývltovi vyslovili za to téhož roku 1802 pochvalné uznání, že vyhověl nařízení zeměpána.

V době před první světovou válkou bylo v naší obci mnoho starých, téměř stoletých ovocných stromů, obzvláště jabloní. Nejběžnější sorty byly Panenské, Pruháčové, Medové, Vinné a Drkáčové. Z hrušek převládaly Jakubky, Zelovky, Voňavky, Ovesnice a Václavky.

V roce 1901 založil pan Josef Burdych první polní sad ve Rtyni. Vysázel 5 řad po 25 jabloních (v níže položených řadách bylo vysázeno i několik švestek). Nejdříve sousedé se na sázení koukali s nedůvěrou, protože stromy se sázely jen do zahrad, ale stromům se v obdělané a hnojené půdě dařilo. Postupně se začalo rozšiřovat sázení ovocných stromů v celé obci.

V roce 1921 byla ve Rtyni uspořádána první výstava ovoce. Tuto výstavu navštívili čestní představitelé ze Rtyně i ze sousedních obcí a ukázala, že zdejší podhorský kraj je vhodný pro pěstování všech ušlechtilých odrůd ovoce, obzvláště jablek. Splnila dobře svůj propagační účel a byla svými krásnými expozicemi do jisté míry i překvapením. Po třech letech byla ve Rtyni uspořádána druhá výstava ovoce, na kterou byl jako delegát vyslán Českým odborem Zemědělské rady okresní pomolog p. Václav Špaček z Jaroměře, s nímž za přítomnosti zdejších ovocnářů byl sestaven sortiment odrůd vhodných pro zdejší kraj. Obě výstavy přispěly k zvýšenému vysazování ovocných stromů a k zakládání dalších sadů.

Stále vzrůstající zájem o ovocnictví na Úpicku vyvolal potřebu organizace, která by všechny tyto snahy sjednocovala a posilovala. Dne 16. 5. 1927 dochází k založení Ovocnického odboru při Zemědělské Jednotě. Koncem prvního roku po svém založení měl odbor 72 ovocnářů a v roce 1938 dosáhl již 177 ovocnářů.

Hned v prvním roce koupil odbor stroje na zpracování ovoce, které byly na podzim vždy v plném provozu.
Přišel osudný rok 1938 a tragédii jeho zářiových dnů i 15. března 1939 jsme právě zde u nás, na samém jazykovém rozhraní a pod odcizenými pohraničními horami prožívali nejbolestněji. A tu ještě i příroda nás postihla tak krutou ranou, když mrazová katastrofa v roce 1940 zničila naše ovocné stromy, aby v těch smutných dobách již ani pták zde neměl kde by vyzpíval svou touhu po svobodě. V roce 1939 vydaly zdejší krásné sady ještě naposled svou bohatou sklizeň. Touto velikou úrodou vyčerpané stromy staly se potom, v lednu a v únoru následujícího roku, obětí krutých mrazů, dosahujících až -35 stupňů Cesia, jakých zde nebylo pamětníka. V níže položených místech naší podhorské kotliny zmrzly nám nejen všechny dospělé sady, ale i staleté jabloně panenské i ostatních starých odrůd. Zhynuly četné ovocné stromy, ale do Nenávratna odešli již i mnozí z těch, kdož je měli tak rádi a kteří s jejich osudem spojili i kus svého vlastního života..."
Tak citace z první kroniky ovocnářství. I tak těžký byl osud našich ovocnářů. Válka nám vzala spoustu dobrých lidí a významných ovocnářů, mezi nimiž byl i otec p. Václava Burdycha p. Josef Burdych, který byl v době války zastřelen Němci nedaleko Bohdašína. 

Znovuvzkříšení v době války nebylo jednoduché. Němci nepovolovali žádné spolky a sdružení. Dne 20.12.1939 se konala poslední tajná schůze ovocnářského spolku, kde bylo usneseno, že bude zastavena činnost po dobu války. 

Po válce dne 3.11. 1946 dochází k obnovení činnosti ovocnářů a s tím i další vysazování nových ovocných stromů, kde se vybíraly především odrůdy mrazuvzdorné, aby se neopakovala pohroma z předešlých let. 

Tolik z počátku ovocnictví ve Rtyni v Podkrkonoší. Je toho ještě mnoho, co se píše v kronikách, ale to by se sem již nevešlo... Veškerá úsilí a snažení vykazují právě tyto krásné kroniky, na které jsme patřičně hrdí a děkuji tímto již zesnulým p. Václavu Burdychovi za sepsání těchto kronik a p. Josefu Prouzovi za krásné písmo a kresby v kronikách. Je to naše dědictví a nyní je na nás, abychom dále rozvíjeli to, co předci v těžkých dobách započali.

V současné době má naše organizace 100 členů. Pěstování ovoce již sice není tak rozsáhlé, ale přesto stále pěstitelé mezi námi jsou. Je to znát i na naši moštárně, která je na podzim vždy v plném zápřahu. A nejsou to jen ovocné stromy, ale i krásné zahrádky a zahrady, kterými se naši členové zahrádkáři mohou pochlubit. 

Pavlová Miluše
Dne 13.7.2019

Celkem:
Dnes:
On line:
759
4
1
Zpět na předchozí stranu Nahoru

Základní organizace Českého zahrádkářského svazu Rtyně v Podkrkonoší
Potoční 86, 542 33 Rtyně v Podkrkonoší, č.zo: 510006, IČO: 71220844, tel. +420724468108, mail: pavlova.mila@seznam.cz
Č Z S: územní sdružení, specializované organizace, odborné poradny, kalendárium, diskusní fórum, výstavy.