Slivoň - Prunus domestica L.
Do skupiny slivoní zařazujeme švestky pravé, pološvestky, slívy, renklody, mirabelky.
Rozšíření pěstování slivoní u nás, pozdější pokles pěstování a současné složení druhů a odrůd je dáno rozšířením virové choroby šarka.
VLAŠKA
Pravděpodobně Itálie, rozšířená po celé Evropy.
stará odrůda neznámého původu.
Registrována 1979, udržovateli jsou Sempra Praha, a.s. a fa UNIPLANT Olomouc.
Pozdní mimořádně kvalitní stará odrůda švestky s velkými plody výborné chuti pro stolní použití i zpracování. Nejvhodnější k výsadbě jsou teplé polohy a stanoviště s hlubokou a úrodnou půdou. Je dobrým opylovačem. Strom s nižší plodností, vyšší odolností k mrazu. Je citlivá na šarku, má větší odolnost monilióze, bývá velmi napadána obalečem a pilatkami.
Vlastnosti:
- Skupina: švestka (pravá). Mimořádně kvalitní pravá švestka, která je ale pěstitelsky velmi náročná, dnes je už překonána novými kultivary.
- Zralost: pozdní.
- Strom: vzrůst bujný, později slabší, koruny vytváří středně velké, kulovité, hustší. Habitus je vzpřímený až polovzpřímený, později i převislý. Svým bujným a rozkladitým vzrůstem je hůř tvarovatelný, má proto zvýšené nároky na udržovací řez. Plodonosný obrost je delší.
List má elipsovitý tvar, je světle zelený až zelený, středně lesklý.
Stromy jsou odolnější na zimní i jarní mrazy.
Náročnost na stanoviště je střední až velká; nejvhodnější jsou teplé polohy a stanoviště s hlubokou a úrodnou půdou.
Lze použít všechny podnože. Stromy lze tvarovat jako vřetena. Lépe plodí na vegetativních podnožích než na semenáčích myrobalánu. Vhodné jsou i kmenné tvary na semenáčích Wangenheimovy švestky; zákrsky na St. Julien. - Plodnost - úrodnost: menší až středně velká, středně raná, pravidelná.
- Plod: větší až velmi velký, oválný, ke koncům mírně zúžený. Srůstová jizva dělí plod na nestejné poloviny. Stopka je středně dlouhá.
- Barva plodu: modrá, fialově až tmavě modrá, světle modře ojíněná, místy rzivá. Slupka je pevná, hladká, nakyslá, v plné zralosti loupatelná.
- Dužnina: sladká až navinule sladká, výborná, příjemně aromatická, šťavnatá. Je považována za nejchutnější odrůdu švestek. Barva je zelenavě žlutá až zlatožlutá, kolem pecky červeně žilkovaná.
Pecka je z bočního pohledu tvarem široce elipsovitá, z čelního úzce elipsovitá. Někdy může na jejích bocích dužnina částečně ulpívat. - Květ a opylení: samosprašná. Stromy kvetou středně pozdně až pozdně (před Domácí švestkou) a jsou jen částečně samosprašné, sama je dobrým opylovačem. Jako opylovače jsou nejčastěji doporučovány Domácí švestka a Wangenheimova.
Stromy jsou odolnější na jarní mrazy v květu.
Květ je malý až středně velký. - Odolnost monilióze: odolná, větší odolnost.
- Odolnost šarce: citlivá.
- Sklizeň: [VII-3 až IX-1]
| I | II | III | IV | V | VI | VII | VIII | IX | X | XI | XII | ||||||||||||||||||||||||
- Je velmi napadána obalečem švestkovým a pilatkami, vyžaduje proto intenzivní chemickou ochranu.
- Nelze ji pěstovat v oblastech a na stanovištích zamořených virovou šarkou.
Použitá literatura a další zdroje
zpět
Slivoně vyžadují více vlhka - ať již v půdě, tak ve vzduchu. Proto se jim daří spíše ve středních polohách. Půda nemusí být příliš hluboká a snesou vyšší hladinu spodní vody okolo 1 m. V suchých půdách plody předčasně opadají, v chladných polohách nedozrají.
U nás pěstované odrůdy jsou samosprašné, částečně samosprašné a cizosprašné. S opylením je však nutné počítat i u vyloženě samosprašných odrůd.
Zdravotníky je ceněn mimo jiné obsah vápníku, který slivoně obsahují z našich pěstovaných ovocných druhů nejvíce.
Hlavní odlišnosti u jednotlivých druhů
- švestky odolné proti namrznutí v květech na jaře,
- slívy, renklody, mirabelky: jsou náchylné na namrznutí v květu, s možností pěstovat jen v chráněných polohách, půdu mají rády hlubší.