[Réva]

PADLÍ RÉVY

(Erysiphe /Uncinula/ necator)

    Bělavé moučnaté povlaky na letorostech, listech, květenstvích a hroznech. Postižené části v důsledku poškození povrchových buněk šednou, dochází k omezení růstu a k deformacím. Květenství sprchávají, mladé bobule zasychají. U větších bobulí dochází v důsledku poškození povrchových pletiv k praskání a vyhřeznutí semen (semenné průtrže). Bělavý povlak tvoří podhoubí, na kterém se na konidioforech vytvářejí konidie, které jsou zdrojem dalšího šíření. Parazit přezimuje především v očkách. Přezimující partikule patogenu jsou citlivé k zimním mrazům, ničí je teploty pod - 15 °C. Na jaře podhoubí porůstá mladé letorosty a konidie jsou zdrojem dalšího šíření. První konidie se vytvářejí ve fázi 5 - 6 listů (asi 4-5 týdnů po vyrašení). Přezimovat mohou také pohlavní plodnice kleistotecia. Kleistotecia jsou velmi odolná k mrazům. Choroba se šíří především za vyšších teplot (optimum 21 - 30 °C) a za vysoké nebo střídavé vzdušné vlhkosti (optimum 70 - 95 %). Teploty nad 32 °C patogen omezují, teploty nad 35 °C patogena ničí. Při teplotách pod 15 °C nedochází k významnému šíření.

    Šíření padlí podporují přeháňky, rosy a mlhy, které zajistí potřebnou vysokou vlhkost vzduchu a zastínění.

    Výskyt významně ovlivňuje odrůdová náchylnost (náchylné jsou např. odrůdy Aurelius, Irsai Oliver, Modrý Portugal, Müller Thurgau, Neuburské, Ryzlink vlašský, Sylvánské zelené, Veltlínské zelené), zahuštění výsadby a keřů a nevyrovnaná výživa, zejména nadbytek dusíku při současném nedostatku draslíku.

Ostatní metodické údaje
    O výskytu a počáteční intenzitě šíření padlí rozhodují především dostatek primárních výskytů (primárních infekčních zdrojů) a vhodnost počasí v prvních fázích vegetace révy. Primární výskyty představují napadené letorosty, které vyrostly z infikovaných oček, kde padlí přezimovalo. Tyto letorosty jsou již krátce po vyrašení porostlé podhoubím padlí, na němž se na konidioforech vytvářejí konidie, které jsou zdrojem sekundárního šíření. Předpokladem početných primárních výskytů jsou časný a silný výskyt v předcházejícím roce a dobré přezimování podhoubí v očkách. Očka mohou být infikována jen do doby než jsou plně vyvinuta a uzavřena. Při pozdním výskytu nejsou infikována očka, která zůstávají po řezu na keřích. Přezimující patogen je eradikován mrazy pod - 15 °C.
Období vysoké citlivosti k napadení padlím trvá od fáze těsně před květem do velikosti bobulí hrachu. Období nejvyšší citlivosti od fáze dokvétání do fáze velikosti bobulí broku.
    Vinice, kde byl v minulém roce silný výskyt a kde patogen v očkách dobře přezimovalo se za příznivých podmínek pro šíření choroby ošetří poprvé ve fázi 5-6 listů. Tyto výsadby obvykle ošetřujeme 2 x před květem. Ostatní ohrožené porosty ošetřujeme poprvé těsně před květem. Dále ošetřujeme v intervalu 5 - 14 dní podle stupně ohrožení vinice (vhodnost podmínek pro šíření, náchylnost odrůdy, výskyty a šíření onemocnění) a typu přípravku až do fáze počátku zrání (zaměkání). K rozhodujícímu šíření choroby dochází zpravidla koncem června a v průběhu července.
    Pro ošetření před květem jsou vhodné především přípravky na bázi elementární síry (KUMULUS WG, SULFOLAC 80 WG, SULFURUS - pokud jsou teploty nad 15 °C, lépe nad 18 °C), nebo DMI fungicidy DOMARK 10 EC, PUNCH 10 EW, TALENT, TOPAS 100 EC).
    Pokud bylo ošetřeno krátce před květem a doba kvetení se významně prodlouží a současně jsou vhodné podmínky pro šíření padlí je zapotřebí ošetřit i v době kvetení nebo při dokvétání tak, aby nebyla překročena reálná doba účinnosti použitého fungicidu (např. elementární síra, dinocap, DMI fungicidy do 10 dní).
V období po odkvětu je vhodné 2 x použít intenzivní antioidiové přípravky FALCON 460 EC, IMPULSE SUPER, IQ-CRYSTAL, PROSPER, ROMBUS TRIO, TALENDO nebo VIVANDO (podle potřeby je kombinovat s fungicidy účinnými na plíseň révy) a pro poslední 2 ošetření upřednostnit strobiluriny DISCUS nebo ZATO 50 WG. Při pozdějším použití těchto dvou strobilurinů (kresoxim-methyl, trifloxystrobin) se uplatní jejich dlouhodobá účinnost, kdy zabrání napadení listů a letorostů až do konce vegetace, a tak eliminují tvorbu kleistotecií i jejich dobrá vedlejší účinnost proti šedé a bílé hnilobě hroznů.
    Významnou součástí ochrany jsou preventivní agrotechnická opatření, která optimalizují růst keřů a snižují vnímavost k infekci (vhodná podnož, vyrovnaná výživa, zejména nepřehnojit dusíkem) a omezují vhodnost podmínek pro šíření onemocnění, resp. zajišťují vzdušnost výsadby a keře (výběr lokality, způsob vedení, včasné a úplné provádění zelených prací včetně citlivého odlistění zóny hroznů, odlistění je nejvhodnější provést 1 - 2 týdny po odkvětu). Na rizikové lokality nevysazovat náchylné odrůdy.
    U lokálně systémových fungicidů ze skupiny inhibitorů demetylace (DMIs) i u strobilurinů byl místně zaznamenán pokles účinnosti (nástup rezistence patogenu). K zamezení poklesu účinnosti dodržovat opatření k oddálení vzniku rezistence, především doporučené počty ošetření v průběhu vegetace a střídat s přípravky s odlišným působením. U DMI fungicidů i u strobilurinů cross rezistence, vzájemné střídání přípravků z téže skupiny nezabrání vzniku rezistence.
Vzhledem k potenciálnímu riziku vzniku rezistence dodržet doporučený počet ošetření i u přípravků FALCON 460 EC, IMPULSE SUPER, IQ-CRYSTAL, ROMBUS TRIO, TALENDO a VIVANDO.

Aktualizováno pro rok 2014