[Hrách]

HOUBOVÉ CHOROBY

(moření)

Antraknóza hrachu (Ascochyta pisi)
    Na listech, palistech a luscích okrouhlé světlehnědé, někdy ve středu bělavé, 2 - 10 mm velké skvrny se zřetelným vyvýšeným tmavohnědým okrajem. Uprostřed skvrn jsou nápadné tmavohnědé pyknidy, často sestavené v koncentrických zónách. Počet skvrn narůstá a splývají. Na lodyhách, řapících i květních stopkách jsou skvrny menší vpadlé a často podlouhlé. Podhoubí prorůstá do semen, na semenech vznikají nevýrazné žlutavé, žlutohnědé až hnědé skvrny. Primární infekce pocházejí téměř výlučně z infikovaného osiva. Při infekci z osiva se typické skvrny projeví již na děložních a prvních pravých listech mladých rostlin. V pyknidách se diferencují konidie, které jsou zdrojem sekundárního šíření onemocnění. Rozšiřují se vodou, větrem a hmyzem. K šíření dochází především za deštivého počasí a za vyšších teplot (optimum 20 až 24 °C).

Hnědá strupovitost hrachu (Mycosphaerella pinodes)
    Na listech a palistech početné hnědé až hnědočervené neohraničené skvrny, které splývají ve větší okrouhlé 2 až 7 mm velké nekrotické plošky. Okraje skvrn nejsou vyvýšené ani tmavěji zbarvené (hlavní rozlišovací znak od antraknózy hrachu). Pyknidy jsou na skvrnách nepravidelně rozmístěny. Na lodyhách skvrny obvykle splývají v tmavohnědé až fialověhnědé pruhy. Na luscích zpočátku drobné, později splývající koncentricky uspořádané hnědofialové skvrny. Mycelium prorůstá do semen. Na semenech hnědé až hnědofialové skvrny. Silně napadené rostliny odspodu zasychají. Zdrojem primárních infekcí jsou infikovaná semena a zbytky napadených rostlin. Při infekci ze semene dochází k odumírání klíčků nebo jsou na hypokotylu hnědé skvrny s pyknidami a konidiemi. Konidie jsou zdrojem sekundárního šíření onemocnění. Onemocnění se šíří především za vlhkého a chladnějšího počasí.

Suchá kořenová spála hrachu (Phoma pinodella), kořenová spála hrachu (Nectria haematococca, anam. Fusarium solani)
    Další houbové choroby, která postihují porosty hrachu. Suchá kořenová spála postihuje především báze stonků a hlavní kořen, které se zbarvují hnědočerně až černě. Postižené rostliny žloutnou a krní. Dochází k suché hnilobě a rozrušení pletiv postižených částí. Na listech a na luscích se objevují drobné hnědé koncentricky uspořádané skvrny, které často splývají a vytvářejí větší neohraničené plochy. Střed skvrn je nejtmavší, okraje nejsou ohraničeny. Ve skvrnách se vytvářejí pyknidy. Zdroj infekce jsou napadená semena a zbytky rostlin. Při napadení kořenovou spálou nejdříve pozorujeme žloutnutí, svinování a usychání spodních listů, postupně žloutne a vadne celá rostlina. Báze lodyhy a kořeny hnědnou, černají a rostlina postupně odumírá. Parazit přetrvává v půdě.

    Příčinou poškození kořenů a bází rostlin mohou být i další houby z rodu Fusarium, Aphanomyces euteiches, Thanatephorus cucumetis, Thielaviopsis basicola a některé druhy rodu Pythium. Vemi často dochází ke směsným infekcím několika druhy fytopatogenních hub.

    Původci přetrvávají na napadených posklizňových zbytcích rostlin v půdě.

Ostatní metodické údaje
    Základem ochrany je použití zdravého a namořeného osiva, dodržování zásad střídání plodin, minimální odstup 4 - 5 let, použití tolerantních odrůd a urychlení rozkladu posklizňových zbytků.

Aktualizováno pro rok 2014