Hlavní význam pro pěstitele ovocných druhů spočívá v produkci generativních orgánů a následných konzumních částí tj. plodů. U jádroviny jde o typickou pětipouzdrou malvici. Produkční schopnost mnohých odrůd je tak vysoká, že postupem času dochází k útlumu kvetení a tím i plodnosti až do vyčerpání rostliny, což má za následek i celkové potlačení růstových vlastností. Koruny stromů přestávají obrůstat, plodonosný obrost se neobnovuje, krní a jednotlivé partie větví usychají. Aby nedošlo k této fázi úhynu, mají odrůdy sebezáchovnou vlastnost zakládat květy a plody v období regenerace, neboli v období odpočinku. Tato skutečnost se v celkovém údobí životnosti stromu odborně označuje termínem střídavá plodnost. Tuto negativní vlastnost můžeme eliminovat redukcí květů předjarním řezem nebo více zaužívaným způsobem redukcí plodů v roce zvýšené násady. Při redukci plodů nedochází k vyčerpání stromu a navíc se umožní založení generativních orgánů pro příští vegetační rok. Tímto postupem vyloučíme střídavou plodnost u většiny odrůd. Vedle této významné vlastnosti docílíme v konečném důsledku při správné době prováděné ruční probírky zlepšení kvalitativních znaků u plodů. Jedná se o znaky jakými jsou velikost, tvarová vyrovnanost, vybarvenost a jednotná doba sklizně.
Ruční probírku plodů provádíme ve dvou termínech:
1) 10-12 dnů po červnovém propadu, velikost v průměru do 20 mm, kdy odstraníme plody nedostatečně vyvinuté (deformované), případně poškozené škůdci,
2) začátkem července, velikost plodu ve fázi tzv. vlašského ořechu, kdy odstraníme zbývající plody poškozené i napadené houbovými chorobami. V tomto termínu je nutné probrat i plody vyvíjející se ve shlucích na krátkém plodonosném obrostu a to tak, že ponecháváme nejvíce 2 plody výjimečně 3 plody u velikostně maloplodých odrůd s dlouhou stopkou. Na větvích ponecháváme mezi jednotlivými plody vzdálenost minimálně 10 cm, pokud jsou vzdálenosti mezi plody nepravidelné, můžeme je ponechat v některých úsecích i blíže u sebe. Tímto docílíme nejlepšího vývoje plodu a jeho vybarvení.
Jak postupovat při oddělování plodů od větví? Nejjednodušším způsobem s minimální újmou ostatních částí rostliny je odlomení plůdku od stopky. Jde to velice snadno, jednou rukou. Stopky jsou v této době ještě zelené a tedy křehké. Ponechané stopky prospívají dřevině, poněvadž obsahují chlorofyl. Při oddělení plůdku se stopkou není vyloučené poškození plodonosného obrostu, čímž dojde k otevřenému poranění, zatržení nebo i zlomení obrostu a ztrátě částí dřeva. Tím se zbytečně mrhá energií a stavebními látkami rostliny (zacelení ran) v této době tak potřebných pro vývin plodů a základů nových generativních orgánů pro následující rok. Pro bezpečné odlomení nutno použít obě ruce.
Závěr:
Tento způsob nalézá uplatnění ve výsadbách s nízkými tvary stromů jako je štíhlé vřeteno, palmeta či zákrsek při užití velkoplodých odrůd. U odrůd s plody střední velikosti lze tímto opatřením podstatně ovlivnit jejich velikost. Tento zásah je neproveditelný u vyšších kmenných tvarů jako je ČK, PK, VK. Ovoce z těchto tvarů je převážně střední a malé velikosti. Je určeno pro průmyslové zpracování na výrobu moštů, džemů, dření a k sušení nebo pro kuchyňské použití a tepelné zpracování-konzervaci.
Ing. Dušan Nesrsta, ÚKZÚZ Želešice
Rukověť zahrádkáře 2003