LEXIKON
PRO MLADÉ A ZAČÍNAJÍCÍ ZAHRÁDKÁŘE
I. díl
RNDr. Josef Klimeš
PaedDr. Jiří Froněk
Český zahrádkářský svaz
1995
Lektorovali: Jiří Tengler, Ing. Josef Nejedlo
Vydal: Český zahrádkářský svaz, 1995
Milí mladí přátelé,
dostává se Vám do ruky Lexikon pro mladé a začínající
zahrádkáře, který by měl působit jako rádce při Vaší
činnosti.
Jak postupovat při hledání? Vzhledem k rozsáhlosti oborů potřebných pro zahrádkáře, jsou jednotlivá hesla rozdělena do celkem devíti celků. V první obecné části najdete pojmy vážící se prakticky ke všem ostatním celkům, např. heslo anorganické látky, hybrid, rozmnožování apod. Ostatní celky se již specializují na potřebné informace v užším smyslu. U botaniky naleznete pojmy botanické, pokud Vám bude něco nejasného o půdě a podnebí, květinářství, sadovnictví, ovocnářství či zelinářství, najdete to zase v těchto celcích.
Zařazeny byly ovšem také informace z ekologie a ochrany zdraví, které jsou pro zahrádkáře neméně důležité.
Pokud byste nenašli hledanou informaci v oboru, pod kterým byste jí podle Vašeho názoru hledat měli, zkuste ji najít v oboru příbuzném. Vždyť např. meliorace by mohla patřit právě tak k půdě, zelinářství i k ekologii. Jinak v Lexikonu najdete většinu pro Vás nejpotřebnějších informací hezky v abecedním pořádku. A pokud by se snad vyskytlo slovo, kterému nerozumíte, obvykle je Vám na jiné stránce vysvětlováno. Stačí se jen podívat a zopakovat si abecedu.
Věříme, že se Vám bude s Lexikonem pracovat dobře a že mnohého z Vás podnítí k tomu, aby se o naznačeném problému chtěl dozvědět víc. Knih vychází dost a kolem sebe máte spoustu odborníků. Ptejte se tedy a čtěte. Pak Vám to již na zahrádkách bude "růst samo".
Přejeme Vám hodně úspěchů
autoři
Obsah
aplikace - uplatnění použití určitých látek (např. postřiků, hnojiv ap.) při pěstování nebo chovu organismů
anorganické látky - všechny chemické prvky, anorganické sloučeniny a směsi
atom - nejmenší chemicky dělitelná část látek
biocid (pesticid) - chemický prostředek k likvidaci nežádoucích rostlin (herbicid), živočišných škůdců (zoocid), nebo hub (fungicid)
bílkoviny - složité organické látky, jejichž velké molekuly jsou budovány z aminokyselin
borka - rozpraskaná zkorkovatělá stará kůra stromů
čeleď - systematická jednotka se společnými hlavními znaky pžíbuzných rodů (např. brukvovité - brukev zelná - květák, kapusta, zelí, křen selský, brukev řepka olejka)
disimilace - děj, při němž se za přítomnosti kyslíku rozkládají organické látky, přičemž se uvolňuje energie a oxid uhličitý; její součástí je dýchání
endemit - druh rostliny omezený svým výskytem na určité území (např. zvonek karpatský)
emulze - směs kapalné látky v kapalině (např. voda a olej)
fenologie - nauka o časovém průběhu základních životních projevů v závislostech na povětrnostních podmínkách
fosilní druh - vymřelý druh, známý jen ze zkamenělin nebo otisků
fotosyntéza (asimilace) - u zelených rostlin přeměna látek anorganických v látky organické za přítomnosti zeleně listové, světelné energie, vody a oxidu uhličitého. Světelná energie se při ní přeměňuje na energii chemickou
fototropismus - růst nebo ohyb rostlin směrem ke světlu (i umělému) - každá změna směru růstu vůči směru světla
fylogeneze - vývoj skupin organismů
genetika - věda o dědičnosti a proměnlivosti organismů
genotyp - soubor všech dědičných znaků organismu. Též druh rostliny nebo živočicha, zvolený z typického představitele rodu
hniložijnost - neschopnost rostliny vyživovat se pouze z nerostných látek. Hniložijné rostliny čerpají živiny z odemřelých těl organismů, nemusí asimilovat a nejsou proto zelené (u rostlin ojediněle), časté však u mnohých baktérií a hub
hornina - přirozená směs nerostů tvořící z velké části zemskou kůru
humus - směs organických látek vzniklých rozkladem těl rostlin a živočichů půdními bakteriemi
hybrid - viz heslo kříženec
hybridizace - vzájemné křížení různých druhů nebo odrůd organismů
hydroponie - způsob pěstování rostlin bez půd v živných roztocích
klon - vegetativně množené potomstvo jedné rostliny (např. roubováním, řízkováním, hřížením ap.)
látky zábranné - chemické látky brzdící růst rostlin - inhibitory, retardační látky
mykorhiza - soužití vláken podhoubí hub s kořeny vyšších rostlin (např.lesních stromů)
odrůda - vypěstovaná forma kulturní rostliny s ustálenými dědičnými znaky
organické látky - až na malé výjimky sloučeniny uhlíku, které obsahují další prvky, nejčastěji vodík, kyslík, dusík, síru, fosfor a halové prvky
osevní postup - plán postupného střídání plodin na pozemcích (záhonech)
osivo - semena určená k setí, která musí splňovat požadavky čistoty, klíčivosti atd.
ozimá směska - směska krmných plodin, kterou vyséváme na podzim a sklízíme (zpravidla) časně na jaře
ozimy - plodiny, které vyséváme na podzim a sklízíme v létě následujícího roku
pícniny - rostlinné druhy pěstované ke krmným účelům. Označení se vztahuje na rostliny v porostu, tj. ještě než se sklidí
porost - společenství rostlin na daném stanovišti
regulátory růstu - látky ovlivňující zdravý vývoj celé rostliny od vyklíčení až po dozrání semen
relikt - druh organismu zachovalý z minulých geologických dob
rostlina dlouhodenní - rostlina kvetoucí v podmínkách dlouhého dne (nad 12 hod.) a při nepřetržitém osvětlení (většina rostlin mírného pásma)
rostlina krátkodenní - rostlina kvetoucí v podmínkách krátkého dne (pod 12 hod.)
rotace (cyklus) - období, ve kterém se vystřídají všechny plodiny osevního postupu
rozmnožování - životní projev organismů sloužící k udržení druhu
ruderální plevele - plevele rostoucí na místech s vysokou koncentrací živin (K, N) mimo kulturní plochy, např. smetiště, spáleniště ap. (kopřiva, podběl)
rudiment - obvykle již organismem nepoužívaný, zakrnělý orgán
růstové látky - látky povzbuzující růst rostlin, včetně klíčení
řízkování - způsob vegetativního rozmnožování pomocí bylinných (zelených) nebo dřevitých řízků
spon - vzdálenost mezi jednotlivými vysazeným rostlinami
stimulátor růstu - chemická látka podporující klíčení semen, zakořeňování řízků a růst rostlin
stopové prvky - soubor chemikých prvků, které v malém množství rostlina potřebuje k správnému vývoji (např. bór, mangan, železo)
stratifikace - ošetření semen před výsevem za účelem lepšího klíčení
strnisková směska - směska pícnin, kterou vyséváme po sklizni obilnin nebo řepky olejky. Sklízíme ji na podzim v témže roce jako obilniny či řepku
struktura plodin - relativní vyjádření sortimentu plodin v procentech
štěpování - souhrn všech způsobů vegtetativního (nepohlavního) rozmnožování rostlin (roubování, očkování, dělení, řízkování ap.)
tlení - rozklad organických látek působením aerobních baktérií až na minerální (nerostné) látky
transpirace - doprava vody a výživných látek z kořenů do listů, pupenů a výhonů, včetně vypařování vody rostlinami prostřednictvím průduchů
transpirační koeficient - množství vody v gramech, které rostlina vypaří (transpiruje) při tvorbě 1 gramu sušiny
tundra - vegetace studeného (polárního) pásma
turgor - mezibuněčné napětí závislé na množství vody (snížení zapřičiňuje např. vadnutí listů i celé rostliny), u živočichů zcrvkávání buněk
varieta - botanická skupina vzniklá v přírodě a odlišující se od druhých jedinců téhož druhu méně podstatnými dědičnými znaky (např. odstínem zabarvení květů)
viry - nebuněčné částice schopné se množit pouze v živých buňkách hostitele - původci četných chorob rostlin, zvířat i lidí (např. rakoviny, AIDS)
vitaminy - ústrojné látky nezbytné pro některé děje při výměně látek a energií. Při jejich nedostatků vzniká avitaminóza (viz pelagra)
adventivní pupeny - pomocné, náhradní pupeny (např. dřevin)
anthokyany - nezelená barviva, obsažená v květech, plodech a dalších částech rostlin (např. způsobují na podzim jejich rozmanité zbarvení)
apopetální květy - květy bez koruny (např. u obilnin)
areál - území, na němž je rozšířen určitý druh, rod nebo čeleď rostlin
asimilační list - list obsahující zeleň listovou, jehož hlavním úkolem je obstarávat výživu rostliny (viz fotosyntéza)
báze - základna
- u stonku část dolní, přízemní,
- u listu část blíže řapíku,
- u květů část blíže stopce nebo lůžku květenství
bílek - zásobní, výživné pletivo v semeni, rozdělené ve vnitřní (endosperm) a vnější (perisperm)
blizna - horní část pestíku, ukončující čnělku. Má velmi různý tvar a jejím hlavním úkolem je zachytit pylová zrna a tím umožnit jejich vyklíčení v pylovou láčku
bobule - dužnatý nebo šťavnatý plod z jednoho nebo několika srostlých plodolistů (např. plod rybízu, rajčete, angreštu)
bobulovitá šištice - zdánlivý plod, kde plodolisty za zralosti semen zdužnatějí, srostou a vytvoří orgán připomínající bobuli (např. u jalovce)
botka - palist nebo poševní ouško, srostlé ve válcovitý blanitý útvar objímající osu stonku v místech přisedání řapíku (např. u luskovin)
bradavka - drobný výrůstek na pokožce různých orgánů rostlin, často zakrnělý chlup
brachyblast - trvale zkrácená větévka nebo stonek, též lůžko květní (např. u modřínu)
bylina - rostlina s dužnatým stonkem, který na konci vegetačního období odumírá
celistvý list - list s čepelí jednoduchou, na okraji jen mělce dělenou nebo celokrajnou (např. lípa)
celokrajný list - list na okraji bez zubů nebo vroubků (např. fikus)
cibule - ztlustlá báze lodyhy (přeměněné listy), obalená jedním nebo více šupinovitými zdužnatělými listy. Rezervní orgán rostlin pro přežití nepříznivého období (zimy)
cibulky rozmnožovací - ztlustlé šupiny pupenů, tvořící opadané, vejčité nebo kulovité útvary, většinou v úžlabí listů (např. lilie)
cizopasné rostliny - rostliny, které se živí na jiných živých organismech, a tím je poškozují (např. kokotice na jeteli)
cizosprašnost - potřeba opylování pylem jiného jedince téhož druhu
cyklický květ - květ, jehož orgány jsou uspořádány do kruhů (např. u kakostu)
čepel - plochá lupenitá část listu
čepička - ochranné pletivo na špičce kořene
češule - miskovitá dolní část květu vzniklá kruhovým srůstem dolních částí kalicha, koruny a tyčinek (např. u růžokvětých)
četný květ - složený květ z určitého počtu lístků (např. jabloň - pětičetný květ)
číška - miskovitě rozšířená květní stopka, v níž sedí květ nebo plod (např. u žaludu, bukvice apod.)
článkovaná lodyha - lodyha rozdělená uzlinami (nody) na zřetelné články (např.přeslička)
člunek - dolní část koruny čeledi rostlin bobovitých, Vzniká spojením nebo srůstem dvou dolních korunních lístků Vzniká spojením nebo srůstem dvou dolních korunních lístků
čnělka - úzká, dutá stopkovitá část pestíku, přisedající zpravidla na vrchol semeníku a nesoucí jednu nebo více blizen
dělený list - list jednoduchý, ale s čepelí mělce nebo hluboce rozdělenou úzkými či širokými zářezy, které nesahají až k řapíku nebo vřetenu (hlavní žilce) listu (např. dub)
dělený plod - suchý plod z mnohoplodolistového, srostlého pestíku, který se za zralosti rozpadá v jednosemenné uzavřené díly, odpovídající části plodolistů (tvrdka)
děloha - první list (listy) na klíčící rostlině, často velmi odlišného tvaru od listů pozdějších
diagram květní - schematické půdorysné znázornění skladby květu a umístění jeho částí
dílný list - jednoduchý, od 1/2 až 1/3 šířky rozdělený list v dlanitě nebo zpeřeně uspořádané úkrojky (pryskyřníky)
dlanitá žilnatina - žilnatina, kde hlavní žilky vybíhají z jednoho místa na bázi čepele listu (např. pelargonie)
dřeň - vnitřní část základního pletiva (např. ve dřevě bezu černého)
dřevo - část svazků cévních, tvořená cévami nebo cévicemi a sklerenchymatickým pletivem (se silně ztlustlými blanami)
dvouděložné rostliny - rostliny s klíčkem, který má dvě dělohy
dvoudomá rostlina - rostlina s květy jednopohlavanými. Na jednom jedinci jsou jen květy prašníkové (samčí), na jiném jen pestíkové (samičí), např. chmel, vrba
dvouleté rostliny - rostliny vytvářející prvním rokem jen přízemní růžici listů, druhým rokem květy a plody a hynou (divizna, košťálová zelenina)
dvounažka - poltivý suchý plod, dělící se při zralosti ve dvě jednosemenné, nepukavé části (javor, kmín)
dvouobalné květy - květy s okvětím rozděleným ve dva kruhy, nebo na kalich a korunu
dvoupyský kalich (koruna) - květ rozdělený ve dvě nestejné části (horní a dolní) - např. hluchavka
eliptičný list - list s čepelí asi 2x delší než širší, k oběma koncům stejně zúženou. Na koncích je tupý, uprostřed nejširší
habitus rostliny - celkový vzhled rostliny
hálky - abnormální útvary vznikající na různých orgánech rostliny po píchnutí hmyzem (např. "duběnky"). Uvnitř hálky žijí obvykle larvy hmyzu
heterotrofní rostliny - rostliny výživou odkázané na ústrojné látky, které byly připraveny jinými organismy (např. rostliny cizopasné)
hlava kořene - nejvyšší část kořene přecházející v lodyhu
hlíza kořenová - podzemní část stonku (oddenek) ztlustlá v podlouhlý až kulovitý dužnatý orgán (např. u kosatců)
hmyzožravé rostliny - rostliny, které se přiživují dusískatými látkami, získanými z natrávených těl polapeného hmyzu (např. rosnatka, tučnice, bublinatka)
hrozen - jednoduché květenství, na jehož hlavní ose (vřetenu) vyrůstají v úžlabí listenů květy na stejně dlouhých stopkách
hřížení - způsob vegetativního rozmnožování rostlin. Provádí se zahrnutím části výhonu do půdy, kde dojde k zakořenění (např. rybíz)
hypokotyl - první článek stonku na klíčící rostlině mezi kořínkem a dělohami
chlupy - jedno či vícebuněčné výrůstky různého tvaru a funkce pocházející z pokožky (např. krycí, žahavé)
chmýr - kalich přeměněný v šupinky, štětinky (rostliny hvězdnicovité). Působí jako padák při rozšiřování semen (např. u pampelišky)
chocholík - hroznovité květensntví, jehož postranní stopky jsou prodlouženy tak, že květy dosahují roviny prostředního květu (např. u jabloně)
jazýček - blanitý výrůstek, vyvinutý někdy na rozhraní pochvy a čepele listové (např. u trav)
jazykovitá koruna - srostloplátečná koruna, dole trubkovitá, výše rozšířená v jednostranný jazyk ukončený jedním nebo třemi zoubky (např. kopretina)
jednoděložné rostliny - rostliny klíčící jednou dělohou (např. lipnicovité)
jednodomé rostliny - rostliny s jednopohlavnými květy - obojí pohlaví (květy prašníkové i pestíkové) jsou na témže jedinci (např. líska, bříza)
jednoduchý list - list, jehož čepel je celokrajná nebo na okraji různě zubatá až hluboce dělená
jednoleté rostliny - rostliny, které v jednom vegetačním období vyklíčí, vyrostou, vykvetou, přinesou plody se semeny a pak celé uhynou
jednopohlavný květ - květ s ústrojím jen jednoho pohlaví, buď samčí - prašníkový nebo samičí - pestíkový (např. u vrby jívy)
jehlicovitý list - list úzce čárkovitý, tuhý (např. jehličnany)
jehněda - květenství jednoduché a hroznovité, nebo složité, připomínající hustý klas, v celosti opadavý (např. vrba, bříza)
kalich - vnější obal květní. Skládá se z květních lístků buď volných (pryskyřník) nebo srostlých (bobovité)
kalíšek - kruh drobných lístků pod kalichem, vzniklých z palistů kališních lístků (např. růžovité)
kambium - vrstva dělivého pletiva ve stoncích rostlin
kanálky siličné - mezibuněčné, prodloužené prostory u některých rostlin, obsahaující vonné silice nebo balzámy
keř - dřevnatá rostlina rozvětvená od země
keříky - drobné, sotva 2 - 3 dm vysoké hustě rozvětvené keře (např. brusinka, borůvka, vřes)
klas - hroznovité jednoduché květenství s přímým vřetenem, na němž v úžlabí listenů přisedají květy
klásek - krátký, chudokvětý klas. Listeny se zde nazývají plevy, listence pluchy, vnější okvětní lístky kvítků srůstají v plušky, vnitřní jsou přeměněny v plenky
klíček - základ budoucí rostliny uložený v semeni. Skládá se z pupenu, 1 - 2 děloh, hypokotylu a kořínku
klínovitý list - list s trojúhelníkovou čepelí
klubíčko, klubko - silně ztažené vrcholičnaté květenství, u něhož jsou květy téměř přisedlé a tvoří menší nebo větší kulovité květenství (např. merlík)
kmen - dřevnatý nerozvětvený stonek stromů
kolce - ztrnovatělé větévky některých dřevin (např. u trnky)
kopinatý list - list s čepelí asi 3x delší než širší, náhle k oběma koncům zašpičatělou (např. jitrocel kopinatý)
koruna - vnitřní obal květní, zpravidla nezelený, bílý nebo barevný, jemnější než kalich. Většinou je opadavý a skládá se z volných či srostlých korunních lístků
korunka - výrůstky různého původu na koruně
kořen - zpravidla podzemní orgán rostliny, který nikdy nenese lístky nebo pupeny. Špička je chráněna čepičkou. Kořen upevňuje rostlinu v půdě a čerpá z ní živiny rozpuštěné ve vodě
kořínek - prvý kořen na klíčku v semeni
kosmopolit - rostlina rostoucí ve všech světadílech (např. kokoška pastuší tobolka)
krytosnubnost - vlastnost květů, které se nerozvíjejí, ale samy se opylují a přinášejí plody se semeny (např. letní květy violky vonné)
křídla - dva postranní korunní lístky v květech čeledi bobovitých
kříženec - rostlina vyrostlá obvykle ze semene vzniklého oplozením vajíčka jednoho druhu (odrůdy) pylovým zrnem jiného rostlinného druhu (odrůdy)
kulovitá koruna - srostloplátečná koruna, silně nafouklá s úzkým ústím (borůvka)
kůlový kořen - mohutnější hlavní kořen, směřující zpravidla svisle do země a nesoucí postranní kořeny
kupka - skupina výtrusnic na rubu listů kapradin
kopula - (číška) - pohárkovitě prohloubené květní lůžko, zčásti nebo zcela obalující květ a plod (např. u dubu)
kůra - vnější pletivo tvořící obal stonku. Vnější vrstvy kůry korkovatí a tvoří borku
kutikula - tenká vosková vrstvička na pokožce, chránící povrch rostlinných orgánů před smáčením
květ - soubor listů přisedajících na zkráceném stonku, přeměněných k pohlavnímu rozmnožování (kopulaci). Skládá se obvykle z tyčinek pestíku, a obalů květních (okvětí, nebo kalicha a koruny)
květenství - soubor květů na společném stonku uspořádaných podle určitých pravidel
láčka - výrůstek z pylového zrna prorůstající z blizny čnělkou do semeníku k vajíčku a umožňující oplození
lata - jednoduché hroznovité květenstsví, jehož hlavní osa je nejdelší a nese kratší rozvětvené postranní osy, z nichž spodní jsou mohutnější a k vrcholu se postupně zjednodušují a zkracují (např. u ptačího zobu)
liana - rostlina s tenkým, chabým stonkem, který se ovíjí či jinak zachycuje (úponky, přísavkami) na podložce (např. břečťan, réva)
lichozpeřený list - složený list ukončený jednotlivým lichým lístkem (např. trnovník akát)
list - postranní vegetační orgán rostlin zaujímající na stonku pravidelné postavení. Je omezeného vzrůstu a zpravidla do plochy rozšířený . Skládá se z pochvy (nebo palistů), řapíku a čepele. Drobně přisedlé listy nazýváme listeny a šupiny
listen - list, z jehož úžlabí vyrůstají květy nebo větve
lístky kališní - viz heslo kalich
lístky korunní - viz heslo koruna
lístky okvětní - viz heslo okvětí
lodyha - nadzemní listnatý, nedřevnatý stonek bylin
lusk - jednopouzdrý suchý pukavý plod z jednoho plodolistu, pukající dvěma chlopněmi ve dvou švech (např. hrách setý)
lůžko květenství - rozšířená osa květenství, jehož květy jsou přisedlé
lůžko květní - rozšířená stopka květu, na níž leží části květní (např. slunečnice roční)
lýko - část cévních svazků tvořená síťkovicemi, průvodními buňkami a sklerenchymatickými provazci
makrospora - samičí výtrus nekvetoucích rostlin. Podle pohlaví mohou být výtrusy různě veliké (rostliny různovýstrusné)
malvice - dužnatý plod rozdělený uvnitř do několik blanitých pouzder se semeny. Vzniká ze spodního semeníku
mečovitý list - velmi dlouhý čárkovitý list s čepelí ve tvaru meče, k okrajům ztenčenou, např. kosatec
medník - orgán rostlin (nejčastěji uvnitř květu) vylučující šťávu s bohatým obsahem cukrů. Slouží jako lákalo hmyzu pro opylení
měchýřek - jednopouzdrý suchý plod, vznikající z jednoho plodolistu a pukající jedním otvorem (např. blatouch, magnolia)
mikrospora - samčí výtrus u rostlin různovýtrusných
nahé květy - květy bez okvětí
náhradní pupeny - kdekoli na rostlině vznikající pupeny (např. na listech, ve stonku). S jejich pomocí rostlina pokračuje v růstu, po namrznutí nebo při jiném poškození
nažka - suchý nepukavý plod v celosti opadavý, zpravidla jednosemenný
nepohlavní generace - část života rostliny začínající u výtrusných rostlin vyklíčením oplozené buňky a končící vytvořením výtrusů. U kvetoucích rostlin to je klíček v semeni a celá kvetoucí rostlina až do vytvoření vajíčka
nesouměrný květ - květ, kterým není možno položit ani jednu rovinu souměrnosti (dosna)
nitka - tenká dolní část tyčinky, nesoucí na svém vrcholu prašník
obal květní - viz heslo okvětí
obilka - nažka s tenkým oplodím, které srůstá s osemením a bílkem (např. u obilí)
oboupohlavný květ - květ obsahující tyčinky i pestík
oddenek - podzemní část stonku, zpravidla plazivá a šupinatá, nesoucí nadzemní stonky nebo listy
odnože - podzemní nebo nadzemní postranní stonky rostlin. Jsou tenké nebo plazivé, obyčejně šupinaté, na konci listnaté, nekvetoucí (jahodník) nebo květonosné (jestřábník)
okolíček - dílčí základní květenství složeného okolíku (např. mrkvovité)
okolík - jednoduché hroznovité květenství, kde všechny stopky květní vyrůstají z jednoho místa stonku (např. prvosenka)
okvětí - lístky tvořící obal květů a vyrůstající na květním lůžku bez rozlišení na kalich a korunu. Jsou buď v jednom nebo ve dvou, řidčeji ve více kruzích, a to buď tvarem a barvou stejné, nebo rozlišené ve vnější kalich a vnitřní korunu
oplodí - soubor pletiv tvořící plod a uzavírající semena
oplození - splynutí samčí a samičí pohlavní buňky
opylení - přenesení pylu z tyčinky na bliznu pestíku
oříšek - nažka s tvrdým oplodím, zpravidla vznikající z více plodolistů (např. lískový, vlašský ořech)
osemení - zpravidla suchý, blanitý obal semene
osina - zpravidla značně dlouhý a drsný vláskový nebo štětinatý výrůstek, např. z pluch některých lipnicovitých rostlin. Krátká osina se nazývá osinka
plod - orgán rostlin obsahující semena. Vzniká přeměnou pestíku, případně ostatních květních částí po oplození vajíček
plodenství - soubor plodů na společném stonku, vznikající z květů jednoho květenství (např. jahoda, vinná réva)
plodolist - listový útvar nesoucí výtrusnice nebo vajíčka
plůdek - jeden plod z plodenství
plucha - listen v květu u klásků trav (lipnicovité)
pluška - dva vnější okvětní lístky srostlé ve dvouhrotou šupinu
podpučí - rozšířená část cibule, z níž vyrůstají dolů kořeny a nahoru dužnaté šupiny
podpůrný listen - listen, z jehož úžlabí obvykle vyrůstá květ nebo květenství
pohlaví květů - určuje přítomnost tyčinek (samčí) nebo pestíků (samičí). Podle pohlaví rozlišujeme květy na jedno - nebo dvoupohlavné
pohlavní generace - část života rostliny, začínající u výtrusných vyklíčením výtrusů a končící splynutím pohlavních buněk. U kvetoucích rostlin je součástí pohlavní generace klíčící pylová láčka a zárodečný vak
pochva - spodní část listu, zpravidla rozšířená a objímající lodyhu
pokožka - povrchové pletivo všech orgánů rostlin tvořené jednou vrstvou buněk
polokeř - rostlina se stonky postupem času dřevnatějícími, ale na konci bylinnými
poloparazitické rostliny - cizopasné rostliny čerpající sice z hostitele nerostné roztoky, avšak schopné samostatné fotosyntézy
polospodní semeník - semeník v dolní polovině srostlý s ostatními orgány a horní polovinou vyčnívající do květu (např. lomikamenovité)
pomocné kořeny - náhradní kořeny (např. u filodendronu)
poupě - dosud nerozvinutý květ při pučení
pouzdro prašné - dutina v prašníku obsahující pyl, vzniklá spojením dvou sousedních pouzdérek
prašník - horní část tyčinky, v niž se vytvářejí pylová zrna
pravidelný květ - květ se všemi orgány rozloženými stejnoměrně v kruzích
průduch - skupina buněk v pokožce, která automaticky řídí rychlost vypařování vody z těla rostlin a dýchání
prvoklíček - pohlavní generace kapradin
prvosprašnost - vlastnost květů, ve kterých dozrávají tyčinky dříve než pestíky (např. zvonkovité)
prýt - část stonku s listy
přisedlý list nebo listen - list bez řapíku, připojený k lodyze přímo čepelí
pupen - základ listnatého prýtu vyrůstající v úžlabí listu
pyl - jedno až dvoubuněčné, zpravidla velmi drobné tělísko, které přenesené na bliznu květů téhož druhu, vyklíčí v pylovou láčku. Obsahuje obvykle samčí pohlavní buňky, které mohou oplodnit samičí buňky ve vajíčku
pyskatá koruna - srostloplátečná souměrná koruna s horními plátky jiného tvaru a postavení než ostatní plátky, tvořící dolní část koruny
rodozměna - střídání pohlavní a nepohlavní generace (např. u mechorostů)
rozmnožování vegetativní - rozmnožování pouhým rozdělením mateřského jedince jinou částí těla než semeny u vyšších rostlin (např. řízky, hřížením)
rozmnožování pohlavní - děje se semeny, která vznikají z vaječné buňky oplozené pohlavními buňkami z pylové láčky
růst rostlin - děj, při kterém se zvětšují rostlinné orgány (kvantitativní změna)
růstová doba - část ročního období, ve kterém mohou rostliny růst. Bývá vymezena průměrnou denní teplotou 10 C
různopohlavné květy - květy jednopohlavné obsahující buď jen pestíky nebo jen tyčinky
řapík - stopkovitě zúžená dolní část listu, která vyrůstá na stonku
samčí květ - květ obsahující jen samčí orgány (prašníkový květ)
samičí květ - květ jen s orgány samičími (pestíkový květ)
samoopylení - oplození vlastním pylem
semenice - místo v semeníku, kde přisedají vajíčka nebo jejich poutka
semeník - dolní část pestíku s nedělenou nebo přehrádkovou dutinou obsahující vajíčka
semeno - rozmnožovací orgán vzniklý z oplozeného vajíčka. Je obalený osemením a obsahuje zárodek, případně i bílek
silice - silně těkavé, aromatické organické látky obsažené v rostlinách
souběžná žilnatina - soustava žilek sbíhajících se na začátku a ve špičce listu. Je běžná u jednoděložných rostlin (např. jitrocel, česnek, bledule)
souměrný květ - květ, který můžeme rozdělit pouze jednou rovinou souměrnosti na dvě stejné poloviny (např. violka vonná, hrách setý)
spóra - viz heslo výtrus
stanoviště - soubor životních podmínek, za nichž roste rostlina na určitém místě
stéblo - dutý, zřídka plný stonek s kolénky a přisedlými dlouze pochvatými listy se souběžnou žilnatinou
stonek - základní rostlinný orgán spojující kořen s listy. Je obvykle neomezeného růstu, rozčleněný na články ( kde se prodlužuje) a uzliny (kde vyrůstají listy)
strboul - jednoduché hroznovité květenství, odvozené od klasu, jehož vřeteno se zkrátilo. Nese přisedlé květy (jetel)
strom - rostlina s dřevnatým stonkem, tvořená kmenem a korunou
struk - suchý pukavý plod vznikající z jednoho až dvou plodolistů. Při zralosti je napříč zaškrcovaný a rozlamuje se v jednosemenné díly (např. ohnice)
střídavé listy - listy vyrůstající na stonku vždy střídavě po jednom z jednoho místa
stvol - bezlistý stonek ukončený jediným květem (tulipán) nebo květenstvím (prvosenka)
sudozpeřený list - složený list ukončený hrotem nebo úponkem (např. vikev), mající sudý počet lístků
sukulenty - rostliny se silně zdužnatělými stonky nebo listy (např. netřesk, kaktusy)
svazčitý kořen - soubor náhradních nebo pomocných kořenů, kde není vyvinutý hlavní kořen (traviny)
svrchní semeník - semeník posazený uprostřed květu, kde obaly květní a tyčinky vyrůstají pod semeníkem
šešule - suchý pukavý plod rozdělený blanitou přehrádkou na dvě pouzdra (měsíčnice)
šištice - klasovité květenství nebo plodenství, jejichž osa i listeny zdřevnatěly (např. jehličnany)
šlahouny - plazivé, šupinaté nebo listnaté stonky, často kořenící. Nesou růžice listů nebo nové jedince rostliny (jahodník)
tobolka - suchý pukavý plod vznikající ze srostlého pestíku. Otvírá se podélnými štěrbinami nebo víčkem (tulipán)
trn - dřevnatý mnoho buněčný výrůstek obvykle původu stonkového nebo listového (např. ostružník)
trofofyl - zelený list, určený k fotosyntéze, na němž se nevyvinují výtrusnice nebo jiné pohlavní či nepohlavní orgány
trojčetný květ - květ s orgány v každém kruhu po třech nebo v násobku tří
trojčetný list - složený list ze tří lístků (např. u jahodníku)
trsnaté rostliny - rostliny vytvářející větší počet přímých, hustě směstnaných stonků (např. traviny)
trubka - dolní srostlá část kalicha nebo koruny, po celé délce stejně široká
tvrdka - pukavý plod, který se při zralosti rozpadá ve čtyři jednosemenné díly (např. u hluchavky)
tyčinka - samčí pohlavní orgán v květech, který vznikl přeměnou listu. Skládá se z nitky a prašníku
úbor - jednoduché hroznovité květenství, jehož lůžko je silně rozšířené. Má zákrov a na jeho svrchní straně husté drobné kvítky se spodními semeníky, na okraji pak někdy paprskovité květy (kopretina)
úponek - orgán přidržující popínavé rostliny k podložce (fazol)
uzlina - místo na lodyze, kde vyrůstá list
úžlabina - místo mezi stonkem a listem
vytrvalé rostliny - rostliny, které po několik vegetačních období přínášejí plody se semeny a dobu vegetačního klidu přetrvávají pomocí podzemních nebo přízemních oddenků, cibulí, hlíz ap. (lilie, kosatec, pýr)
vytrvalý kalich - kalich, který po odkvětu neopadává a zůstává i na plodu
xylém - dřevní část cévních svazků
zákrov - soubor listenů tvořící obal některých květenství (např. úboru, strboulu ap.)
zárodek - nejmladší stádium nepohlavní generace uložené v semeni, z něhož vyrůstá nová rostlina
zpeřený list - složený list, jehož čepel je rozdělena v lístky. Rozlišujeme listy sudozpeřené a lichozpeřené
žilnatina - soustava cévních svazků vynikajících zpravidla nad povrch (pokožku) orgánu vyvýšeninami v místech, kudy vedou cévní svazky (např. u listů)
absolutní vlhkost vzduchu - okamžité množství vodní páry ve vzduchu
aerosol - směs pevné nebo kapalné látky v plynu (např. postřiky)
agroekologie - nauka o životních dějích a vztazích mezi organismy a prostředím v té části přírody, která se využívá pro rostlinnou výrobu nebo má na ni vliv
aerobní proces - proces rozkladu za přístupu vzduchu (např. u kompostu)
amonizace - rozklad organických látek činnost bakterií na amoniak (NH3)
amplitůda - rozsah, šíře. V rostlinné výrobě se tím rozumí nejčastěji rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší hodnotou meteorologických prvků potřebných ke zdárnému vývinu rostlin
anticyklóna - viz heslo tlaková výše
analýza - rozklad ( v tomto případě látek)
autotrofní výživa - způsob výživy organismů z anorganických látek (všechny zelené rostliny)
agregát půdní - soubor půdních částic
anaerobní proces - proces rozkladu bez přístupu vzduchu (kyslíku)
baktérie amonizační - baktérie způsobující rozklad látek na čpavek (amonizaci)
baktérie denitrifikační - baktérie způsobující rozklad dusíkatých sloučenin (denitrifikaci)
baktérie hlízkové - skupina nitrogenních baktérií žijících na kořenech bobovitých rostlin. Vytvářejí nádorky na jejich kořenech a po odumření obohacují půdu o vzdušný dusík
baktérie nitrogenní - baktérie, které jsou schopny přijímat a poutat dusík přímo ze vzduchu
baktérie nitrifikační - baktérie schopné vytvářet dusíkaté látky
barograf - přístroj na měření a zapisování tlaku vzduchu (samozapisující přístroj)
bóra - studený, výsušný, prudký vítr z vysokých hor směrem k pobřeží
brány - nářadí k urovnání a prokypření povrchu půdy i ničení plevelů
cererit - vícesložkové hnojivo obsahující, mezi jinými prvky, např. dusík, fosfor, draslík
cyklóna - tlaková níže
černozem - půdní typ velmi dobré kvality, který má pouze dva půdní horizonty, obsahuje největší procento humusu
denitrifikace - snížení obsahu dusičnanů v půdě činností denitrifikačních baktérií (přes dusitany na elementární dusík). Reakce způsobuje ztráty dusíku v půdě
dešťový stín - území na závětrné straně hor, kde bývají mnohem nižší srážky než v jiných místech stejné nadmořské výšky (např. část západních a jihozápadních Čech)
disperzní systém půdy - souhrnná vlastnost půdy vyjadřující její koloidní povahu - je tvořena disperzní fází (zředěné roztoky) a disperzním prostředím (zemina)
dolomit - vápenatohořečnaté hnojivo
drenáž - vkládání hrubého písku, kaménků či podobného materiálu pod kořeny rostlin za účelem odvodnění a provzdušnění
drnová půda - méně úrodný půdní typ nížinných ploch na vátých píscích
drnování - zakládání menších travnatých ploch pokládáním drnových plástů (na hrobech, svazích, při opravě vyšlapaných částí trávníků)
drnovka - druh zahradní zeminy vzniklé kompostováním drnů
druh půdy - označení půdy podle její zrnitosti (hlavně podle podílu jílu). Podle této klasifikace rozeznáváme půdu: písčitou (nejlehčí), hlinitopísčitou, písčitohlinitou, hlinitou, jílovitohlinitou, jílovitou a jíl (nejtěžší)
dusíkaté vápno - pomalu působící dusíkaté hnojivo
dusíková deprese - náhlý pokles dusíku v půdě. Objevuje se např. při použití zeleného hnojení
emgekali - draselné hnojivo - směs síranu hořečnato-draselného a síranu vápenatého
etiolozace - nadměrný růst mechanických rostlinných pletiv v důsledku nedostatku světla až úplné tmy. Využívá se uměle ke zjemnění pletiv zelenin např. chřestu, póru ap.
expozice pozemku - sklon pozemku k určité světové straně
fosfát mletý - fosforečné hnojivo
fond půdní - celková výměra půdy členěná na půdu zemědělskou, ornou, lesní, zastavěné plochy atd.
fronta okluzní - druh polární fronty, přičemž rychleji postupující studená fronta dostihne teplou frontu - při jejím přechodu převládá velká oblačnost a deštivé počasí
fronta studená - druh polární fronty, při níž se studený vzduch dostává na místo teplého vzduchu, převládá bouřkové počasí, prudké a krátké deště, ochlazení
fronta teplá - druh polární fronty, při níž se teplý vzduch dostává na místo studeného vzduchu, převládají celodenní deště, po přechodu fronty se postupně otepluje
frontologická metoda - metoda krátkodové předpovědi počasí, při níž se vychází z pohybu polárních front, v současné době v předpovědích hojně používaná
genetický půdní typ - skupina půd, která se vyvíjela vlivem přibližně stejného souboru půdotvorných činnitelů
glejová půda - půdní typ nacházející se v místech s vysokou hladinou podzemní vody
glejovatění půdy - výsledek činnost vysoké hladiny podzemní vody, která vytlačuje z půdy vzduch a vyvolává redukční procesy v půdě
gradient teplotní - pokles teploty směrem do výšky, v průměru o 0,6oC na každých 100 metrů výšky
holomorfní půdy - skupina půdních typů vznikajících vlivem podzemní vody bohaté na minerální látky, hlavně na sodné soli
herbicidy - chemicky účinné látky k ničení plevelů
hnědozem - půdní typ nižších poloh na sprašových hlínách s dobrou úrodností
hnití - rozklad dusíkatých organických látek ve vlhkém prostředí způsobený činností anaerobních baktérií (bez přístupu vzduchu)
hnojení - dodávání živin rostlinám ve formě hnojiv. Rozeznáváme hnojení ke kořenům a hnojení na list (mimokořenové hnojení)
humifikace - souborný proces rozkladu organické hmoty, při němž vzniká humus
hydratace - obalování molekul, iontů a koloidů vodou, nebo vázání vody na ně za vzniku sloučenin, které jsou v chemických reakcích aktivnější
hydrolýza - rozkladná chemická reakce za vzniku nových sloučenin a látek, schopných reagovat s vodou
hydromorfní půdy - skupina půd vznikajících vlivem vodních toků, nebo jiných přírodních zdrojů vody
hygrometr - vlhkoměr - přístroj na měření vlhkosti vzduchu
hygroskopicita půdy - vlastnost půdy poutat vzdušnou vodní páru na povrch půdních částic
hydrometeorologický ústav - instituce zabývající se mimo jiné sledováním a zpracováním předpovědí počasí
chlévský hnůj - základní statkové (přirozené) hnojivo. Částečně rozložená směs tuhých a tekutých výkalů hospodářských zvířat a podestýlky
ilimerizace - přesun jemných (jílovitých) půdních částic (včetně železa) z horních vrstev půdy
illimerizovaná půda - půdní typ chladnějších a vlhčích oblastí se čtyřmi půdními horizonty, slabě kyselé reakce. Méně úrodná půda
inverze teplotní - nižší teplota povrchu půdy než okolního vzduchu
inverzní vrstva - přízemní vrstva ochlazeného vzduchu
inverzní výška - výška, do které sahá inverzní vrstva
jemnozem - zemina, která má půdní částice menší než 2 mm
jíl - mechanicky usazená, nezpevněná jemnozemná hornina složená z velmi jemných jílových částic
jáma sondážní - kopaná jáma stanovených rozměrů k popisu a rozboru půdního profilu
kamex - draselné hnojivo chloridového typu
kardinální body teploty - teplotní rozmezí, v němž mohou rostliny růst a vyvíjet se
klima - podnebí - soubor atmosferických podmínek v daném místě (viz podnebí)
klimatický prvek - prvek blíže určující podnebí. Získá se výpočtem z naměřených údajů (např. průměrná roční teplota vzduchu apod.)
klimatologie - nauka o podnebí
kompost - organické hnojivo, skládající se z vhodné zeminy a různých rozložených odpadů, hlavně rostlinného původu
kondenzace vodních par - srážení vodních par na vodu působením snížené teploty
kultivace půdy - každé obdělávání půdy
kultura (zemědělská) - pozemky rozdělené podle způsobu kultivace, např. zahrady, ovocné sady, pole atd.
kypření - každé obdělávání půdy, při kterém se drobí hroudy a zvyšuje se pórovitost, aniž se půda přitom obrací
LAV - hnojivo - ledek amonný s vápencem
ledková hnojiva - dusíkatá hnojiva s dusičňanovou (nitrátovou - NO3) formou dusíku
listovka - druh zahradní zeminy, vzniklé rozkladem listí. Používá se ke hnojení
litosféra - horninový obal Země
lužní půda - půdní typ z blízkosti řek (náplavy) se dvěma půdními horizonty. Má neutrální půdní reakci - úrodná půda
luxmetr - přístroj k měření intenzity světla
makroedafon - živé, okem viditelné organismy, žijící v půdě
makroelementy - biogenní prvky potřebné pro rostliny ve větším množství (kyslík, vodík, uhlík, dusík, fosfor, draslík, vápník, hořčík, síra, železo)
mateční hornina - hornina, z níž se půdotvorným procesem vytvořil určitý půdní typ
maximální vodní kapacita (půdy) - fyzikální vlastnost půdy představující množství vody v procentech, které je půda schopná přijmout
meliorace - úprava vodního režimu půdy (odvodnění, závlaha apod.)
meteorologický prvek - prvek blíže určující počasí (např. teplota v 7 hod. ráno)
měrná hmotnost půdy - hmotnost 1 cm3 půdy bez pórů v gramech
meteorologie - nauka o počasí
mikroedafon - společenství půdních mikroorganismů
mikroelementy - prvky nepostradatelné pro rostliny v malém množství (stopách)
mikroklima - klima malých uzavřených prostorů, porostů ap.
mimokořenová výživa - hnojení tekutými hnojivy se stopovými prvky postřikem na list
minerál - nerost - stejnorodá neživá přírodnina
mineralogie - nauka o minerálech (nerostech)
mineralizace - rozklad organických látek v půdě za přístupu vzduchu na látky anorganické
metodika ochrany rostlin - podrobný návod k ochraně rostlin proti chorobám a škůdcům
minimální zpracování půdy - zpracování půdy co možná nejmenším počtem pracovních operací nebo s minimálními zásahy do půdy vůbec
močovina - dusíkaté hnojivo s amidovou formou dusíku - CO(NH2)2
močůvka - tekuté statkové hnojivo. Zkvašená moč hospodářských zvířat, v níž převažuje dusík a draslík
monzun - pravidelné proudění vzduchu nad pevninou a oceánem, známé hlavně na březích Asie. Projevuje se v létě obdobím dešťů a suchou zimou
monokultura - rostliny stejného nebo příbuzného druhu, opakovaně pěstované na stejném pozemku
monolit půdní - v kuse odebraný půdní vzorek z půdního profilu bez promíchání
mrazík přízemní - pozdní jarní nebo časný podzimní přízemní mráz, vyskytující se nejčastěji v uzavřených polohách (poškozuje rostliny)
mrazová kotlina - uzavřená krajina (dolina, kotlina), do které se dostává chladný vzduch z vyšších poloh a vytváří inverzní vrstvu i do několika kilometrů výšky. Nevhodná poloha pro méně odobné rostliny
mrva chlévská - směs pevných a tekutých výkalů hospodářských zvířat s podestýlkou
mrtvina - půda chudá na organické látky s nepatrnou či žádnou biologickou činností, mající světlejší barvu než ornice. Je neúrodná, někdy totéž co spodina
nastýlání (mulčování) - pokrývání půdy organickými hmotami (např. slámou, trávou, chlévskou mrvou ap.) za účelem udržení dobré struktury půdy, zabránění odpařování vody a růstu plevelů
nerost (minerál) - stejnorodá neživá přírodnina. Obvykle sloučenina, ojediněle i čistý prvek
nitrifikace - oxidace (okysličování) amoniaku (NH3) za pomoci enzymů činností nitrifikačních baktérií. Potřebná reakce, která zpřístupňuje vznikající dusík rostlinám
nivní půda - půdní typ na náplavech v blízkosti řek se slabě kyselou až neutrální chemickou reakcí. Je různě úrodná (v závislosti na kvalitě naplavenin)
norfolkský osevní postup - střídání plodin na stejném pozemku v následujícícím pořadí: jetelovina, ozim, okopanina, jařina s podsevem. Základ klasického střídání plodin
norma čistoty a klíčivosti osiva - stanovení základních požadavků na osivo
normální tlak vzduchu - tlak vzduchu přepočtený na hladinu moře (Baltského) při 0 C. V naší zeměpisné šířce je to 101,6 KPa (762 torrů) - (KPa - kilopaskal)
NP - hnojivo dusíkato-fosforečné
NPK - hnojivo dusíkato-fosforečno-draselné
objemová hmotnost - hmotnost 1 ml půdy v gramech i s póry. Také vlastnost osiva - hmotnost 100 l osiva v kilogramech
oglejená půda - půdní typ s podmáčenou (oglejenou) podorniční vrstvou, vyžadující odvodnění
oligobiogenní prvky - též mikroelementy - prvky pro život nezbytné v malých (miligramových) množstvích
ombrograf - přístroj k měření a zapisování atmosférických srážek
orba - základní úkon při zpracování půdy za účelem kypření, drobení a promíšení půdy do hloubky obvykle 0,15 až 0,35 m
organická hnojiva - skupina hnojiv, v nichž podstatnou část sušiny tvoří organické látky - zpravidla statková hnojiva
ornice - vrchní kypřejší vrstva půdy (do 0,3 m i více) s vyšším obsahem organických látek (humusu)
pálené vápno - vápenaté hnojivo - oxid vápenatý (CaO)
pasát - teplý vítr v rovníkové oblasti, vanoucí na severní polokouli od severovýchodu až východu
peptizace - rozptylování koloidů, přechod gelu na sol - opak koagulace. V půdě ji vyvolávají hlavně ionty Na+ a zčásti K+
pesticidy - chemicky účinné látky používané k ochraně rostlin
petrologie - nauka o horninách
pískovec - mechanicky usazená zpevněná hornina vzniklá stmelením písku
pH půdy - měřítko reakce půdy (hodnota koncentrace
volných iontů vodíku v půdním roztoku).
Rozsah 0 - 14 iontů,
0 - 7 = kyselá,
7 = neutrální,
7 - 14 = zásaditá
Ph metr - přístroj na měření chemické reakce prostředí (půdy, roztoků ap.)
písek - sypká, mechanicky usazená hornina složená hlavně z křemene, slídy a některých dalších nerostů
plagioklas - jeden ze živců - hlinitokřemičitan sodnovápenatý
plasmolýza - ztráta vody z buňky, způsobená vyšší koncentrací okolního roztoku. Projevuje se vadnutím (spálením) rostlin po přehnojení porostu
počasí - okamžitý stav atmosféry v daném místě
podmítka - mělké zaorání strniště obilnin, luskovin a jiných plodin
podnebí - průměrný stav meteorologických prvků na určitém místě za delší časové období (např. za 50 let)
podsev - plodina s pomalým růstem a vývinem. V první části vegetace setá do krycí plodiny
podzolizace - proces rozkladu jílovitých částic v půdě při velmi kyselé reakci
podzolovaná půda - půdní typ chladných a vlhkých oblastí se 4 půdními horizonty, který vznikl na kyselých horninách. Je málo úrodná
polární fronta - styčná plocha dvou rozdílných vzduchových mas (jedna s teplým a vlhkým vzduchem, druhá se studeným a suchým vzduchem)
pórovitost půdy - množství pórů v půdě vyjádřené v procentech
póry kapilární - půdní póry s průměrem menším než 0,2 mm
povětrnostní situace - rozmístění tlakových útvarů v určité době nad sledovaným územím a počasí nad tímto územím
půda (v užším smyslu) - svrchní vrstava zemské kůry, která je nebo může být vhodným stanovištěm pro kulturní rostliny. Vznikla zvětráním nerostů a hornin
půda orná - půda, která se pravidelně (v podstatě každý rok) orá a hnojí
půdní edafon - soubor všech organismů žijících v půdě
půdní horizont - vrstva půdního profilu charakteristická pro určité půdní podmínky a určitý půdní typ
půdní koloid - směs částic v půdě (hlavně humusu a jílu), ovlivňujících poutání vody a živin
půdní profil - vrstvení půdy patrné na stěně vykopané jámy (půdní sondy)
půdní roztok - půdní voda s rozpuštěnými a ionizovanými látkami. Obsahuje živiny pro rostliny ve formě iontů
půdní sorpční komplex - seskupení půdních částic humusu a jílu. Mezi půdním komplexem a půdním roztokem probíhají výměnné reakce důležité pro výživu rostlin
půdní škraloup - slitá a ztvrdlá vrstvička na povrchu půdy., která brání výměně vzduchu v půdě a způsobuje nestejnoměrné vzcházení rostlin
půdotvorní činitelé - činitelé, kteří přímo nebo nepřímo působí na půdotvorný proces (matečná hornina, vegetace, podnebí, věk půdy, podzemní voda, kultivační nebo jiná činnost lidí)
půdotvorný proces - proces vedoucí ke vzniku půdy
půdotvorný substrát - zvětralina matečné horniny vznikající působením eroze
půdoznalectví (pedologie) - nauka o půdě
prohlubování půdy - pracovní operace základního zpracování půdy, při níž se oře hlouběji, než je hloubka ornice (obvykle se objevují na polích kameny ve větším množství)
průměrná denní teplota vzduchu - součet teplot vzduchu (ve C) v 7.00, 14.00 a 2x ve 21.00 hod dělený čtyřmi
přilnavost půdy (adheze) - síla působící mezi půdní hmotou a částicemi cizího tělesa
psychrometr - přístroj k měření relativní vlhkosti vzduchu na základě rozdílu teplot mezi suchým a vlhkým teploměrem
pyranograf - přístroj k měření a zapisování globálního (tj.přímého a rozptýleného) záření
rajonizace - vymezení nejvhodnějších pěstitelských oblastí
rašelinová půda - půdní typ s rašelinovým horizontem hlubším než 0.5 m. Pro pěstování rostlin je vhodná jen nížinná rašelinová půda, tzv. slatina
reakce půdy - koncentrace vodíkových iontů (H+) v půdě měřená v pH
relativní vlhkost vzduchu - poměr mezi absolutní a největší vlhkostí vzduchu vyjádřený v procentech
reliéf terénu - členitost terénu, utváření zemského povrchu
rendzina - půdní typ na vápencových horninách a slínech - málo úrodný
retardační přípravek - látka zpomalující růst nebo zabraňující klíčení rostlin (např. brambor během skladování)
reziduální účinek - účinek zbytků pesticidů v dalších létech po jejich použití. Zpravidla je pro následné plodiny škodlivý
rezidua - zbytky pesticidů hromadící se v půdě
rigolování půdy - obrácení (orba, rytí) půdy do hloubky 0,6 m i více. Jedná se o způsob prohlubování vrchní vrstvy půdy
rosný bod - teplota, při níž vzduch dosahuje maximální vlhkosti. Dalším poklesem teploty nastává vysrážení vodní páry. Jestliže hodnota rosného bodu dosahuje záporných hodnot, je předpoklad přízemních mrazíků
rula - přeměněná hornina vzniklá ze žuly
saturační kaly - vápenaté hnojivo, odpad při výrobě cukru
savana - souvislý travní porost subtropického pásma
slatina - nížinná rašelinná půda
slín - usazená jílovitá hornina s obsahem 25 až 75 % CaCO3
slínovec - usazená hornina, částečně zpevněný slín
smykování - pracovní operace předseťové přípravy půdy, kterou se urovnává povrch půdy, případně se částečně zkypří
sol - nevysrážený koloidní roztok
soudržnost půdy - síla, kterou se navzájem poutají částice půdy
souvrať - pás na koncích pozemku, který se při obdělávání půdy i při ošetřování porostu ponechává na otáčení strojů a ošetřuje se až nakonec
spodina - spodní vrstva půdního profilu. Velmi chudá na organické látky, má nízkou biologickou činnost
spraš - jemná žlutá až žlutohnědá usazená hornina složená z prachových zrn bohatých na CaCO3, obvykle mateční hornina černozemě
sprašová hlína - odvápněná spraš
srážkový milimetr - měrná jednotka vyjadřující vodní srážky v množství 1 litru na 1 m2 (10 m3.ha-1)
step - souvislý travní porost mírného pásma
struktura půdy - míra seskupení půdních částic do hrudek, drobtů (agregátů) různé velikosti
superfosfát - fosforečné hnojivo (Ca3(PO4)2)
sytostní doplněk - množství vody, které může vzduch přijmout, aby byl úplně nasycený párou
tepelná vegetační konstanta - součet průměrných denních teplot od zasetí do dozrání určité plodiny za určité období
teplota vzduchu - hodnota měřená ve stínu a jeden metr nad zemí
teplotní gradient - rozdíl teploty vzduchu o 0,5 až 1 C na každých 100 m směrem do výše
termograf - přístroj k zapisování a měření teploty vzduchu
textura půdy - viz heslo zrnitost půdy
tlak vzduchu - síla, kterou vzduch tlačí na zemský povrch
tlaková níže - oblast nízkého tlaku vzduchu
tlaková výše - oblast vysokého tlaku vzduchu
typ půdy - viz heslo genetický půdní fond
trať (v zahradnictví) - časový odstup od vyhnojení
pozemku statkovými hnojivy pro plodiny podle jejich
náročnosti:
I. trať - pozemek právě vyhnojený pro plodiny náročné na
hnojení
II. trať - 2. rok po hnojení - ve staré síle
III. trať - 3. rok po hnojení a další
úhor - pozemek neosetý, ležící určitý čas ladem
únava půdy - nepříznivý stav půdy vyvolaný nesprávným, hlavně jednostranným, využíváním půdy po více let
úrodnost půdy - schopnost poskytovat rostlinám dostatek vody a živin během vegetace
ústojčivost (pufrovitost) půdy - odolnost půdy proti náhlým nebo velkým výkyvům chemické půdní reakce
úvrať - viz heslo souvrať
válení - pracovní operace, která má půdu utlačit, snížit její pórovitost a zvýšit kapilaritu
vegetační den - den, který má průměrnou denní teplotu 10 C a více
větrná směrovka - pomůcka pro určování směru větru
vítr - proudění vzduchu v horizontálním směru
voda gravitační - voda, která se pohybuje v nekapilárních pórech směrem od povrchu půdy do hloubky
voda kapilární - voda, která se pohybuje v kapilárních pórech všemi směry, vždy z vlhčích míst na místa sušší
voda podzemní - voda, která se shromažďuje v určité hloubce pod zemí na nepropustné vrstvě. Odtud může vyvěrat v podobě pramenů (i studánky)
vzájemný poměr živin - vztah mezi dusíkem, fosforem a draslíkem v půdě
vzlínavost - pohyb vody kapilárními póry v půdě zdola nahoru
zrnitost (textura) půdy - vzájemný (procentuální) poměr zastoupení jednotlivých velikostních kategorií půdních částic v půdě
zvětralina - půdotvorný materiál, zvětráváním narušená mateční hornina
živec - nerost ze skupiny křemičitanů (hlinitokřemičitan draselný nebo sodnovápenatý). Jeho větráním vznikají úrodné půdy
žula (granit) - vyvřelá (magmatická) hornina složená z křemene a živců
arboretum - botanická zahrada k pokusnému pěstování dřevin. Také větší soubor živých dřevin různých druhů
Aspidistra - pokojová rostlina (původem z Japonska) poněkud připomínající palmičku s dlouhými tmavězelenými listy, český kořenokvětka ("domácí štěstí")
Azalea - pokojový či venkovní keř se žlutými, oranžovými, růžovými či červenými květy - dnes botanický rod Rhododendron
Begonia - křehká tropická bylina - kysala. Begonia semperflores - voskovka, ledovka. Begonia tuberhybrida - begonie hlíznatá
Bergenia - zahradní stínomilná rostlina s velkými, masitými listy a růžovými květy, kvetoucí zjara - bergénie
bonsai - stromek či keřík pěstovaný v malé nádobě (často umělecké) tak, aby byl menší než volně rostoucí. Také umění pěstovat podobné rostliny, (zejména v Japonsku)
bourbonky - skupina okrasných, světle růžových plnokvětých růží
bromelie - tropické byliny s přízemní růžicí tuhých listů. U nás jako pokojové květiny (např. Vrisea)
Cykas - cizokrajný strom s tlustým kmenem, podobný palmě
čajohybridy - keřové, velkokvěté růže pěstované pro řez květů
darwinhybridy - tulipány, vyšlechtěné křížením Fosterových a Darwinových tulipánů. Mají silné až 60 cm dlouhé stonky a velké květy, velmi vhodné k řezu
epifyt - rostlina žijící na povrchu jiné rostliny (na kmeni, větvích ap.), ale vyživující se samostatně (není cizopasníkem, např. bromelie)
fuzarióza - onemocnění rostlin způsobené plísní rodu Fusarium
hrnkování - přesazování mladých rostlin do květináčů
Hydroponix - tabletované živiny pro přípravu živného roztoku
ikebana - japonský způsob úpravy řezaných rostlin
Iris - kosatec - vděčná vytrvalá bylina s různě barevnými květy
kenzan - ježek - pomůcka pro upevnění rostlin při jejich aranžování (olověná destička s nerezavějícími hroty)
Kerria - žlutě kvetoucí keř původem z Číny (česky zákula)
konifery - jehličnaté dřeviny (stromy nebo keře)
kopčení - způsob vegetativního množení keřů, podobný hřížení (půda se nahrne ke stonku, z něhož pak vyrůstají nové výhonky)
letničky - květiny, které po výsevu během jednoho roku vykvetou, přinesou semena a odumřou
mechová stěna - způsob pěstování rostlin na svislé stěně zhotovené z pletiva a vyplněné mechem (bez půdy) Jeden ze způsobů hydroponického pěstování rostlin
moribana - styl ikebany, při němž se za pomoci kenzanu aranžují rostliny do plochých nádob (misek)
moření - chemické ošetření rozmnožovacích částí rostlin proti houbovitým chorobám
morovka - velmi chudá a kyselá zahradní zemina, podobná rašelině. Pochází ze zvětralých horních vrstev rašelinišť
nageire - styl ikebany, aranžovaný do vyšších nádob (váz)
Nerium - jedovatý stálezelený keř z jižní Evropy s bílými nebo růžovými vonným i květy - oleandr (Nerium oleandr)
odhlávkování - odstraňopvání květů u cibulnatých rostlin jako ochrana před vysilováním cibulí
odpočívadlo - část zahradního prostoru s atraktivními výhledy do zahrady či jejího okolí, vybavená sedacím nábytkem, případně i zdrojem tepla (ohniště, zahradní krb)
pereny - vytrvalé květiny - trvalky
pergola - vyvýšená dřevěná či jiná konstrukce pro vedení pnoucích rostlin
pikýrování - přepichování semenáčků rostlin
sadovnictví - zahradnický obor zabývající se estetickým řešením prostoru. Někdy mluvíme též o zahradní architektuře
Sakura - druh japonské okrasné třešně
Saintpaulia - malá rostlinka s masitými srdčitými listy na dlouhých řapících. Dobře se množí listovými řízky (africká fialka)
stínování - regulace osvětlení ve skleníku nebo pařeništi pomocí tzv. stínovek (rákosových rohoží)
znamenák - zařízení pro naznačení řádků k výsevu semen
pokračování - DRUHÁ ČÁST